Duke Nukem II

Když Duke Nukem II sjedete na obrazovku, hned víte, že se nejedná o něco vážného. Prostřední palec namířený ke všem, co přišlo dřív, a sebevědomý smích jako podpis. 3D Realms se v roce 1993 rozhodli pokračovat v příbězích jejich charismatického piráta, který měl co říci ke všemu a rád se střílel z velkých zbraní.

Duke Nukem II je staroškolní 2D akční plošinovka, kde jde o prosté přežití a sbírání munice. Herní pole jsou tmavá a hustě obsázená nepřáteli, což znamená neustálý pocit ohrožení. Nejde tu o prozkoumávání či řešení puzzle, ale čistě o střelbu a skákání. Úrovně jsou lineární, někdy až mazané s pravidelným mučením hráče skoky na hraně postav bez jakéhokoliv polštářku na chybu.

Ovládání funguje, jak se čekalo od her té doby — WASD nebo šipky na pohyb, mezerník na skok, střelba myší. Problém je, že hra se chová, jako by váš reflexy měly být natažené do extrému. Nepřátelé se znovu a znovu vynořují ze stěn, munice je pořád málo a do konce každé úrovně vám osočuje pocit, že jste čekali tři minuty přesně a pak se rozpoutá peklo. Tahle umělá obtížnost, která není o dovednosti ale o čase a znalosti, kde přesně se schová příští velký problém — to prostě sere.

Grafika má ten správný 90. let DOS charm s pixelovitými nepřáteli a dost groteskní animací Duke Nukema. Zvuk je zacinkávající a slamavý, jak málo starých akcí, které se chvály na zvukovém doprovodu. Na své době to bylo fajn, ale teď ty tmavé úrovně bez jasného směřování stojí proti vám až příliš.

Duke Nukem II má v sobě cosi z arcádové brutality a urputné přímočarosti, která ji čini zajímavou z pohledu historie her. Jenže hraní si je dnes víc o trpělivosti a přijetí jeho vad, než aby vás to bavilo. Zkuste si ji, pokud vás zajímá evolution Duke Nukema nebo máte slabost na staré DOS akcí, ale nehledejte tu moderní přístupnost.