Putty Squad

Putty Squad je taková hra, kterou si spustíš a hned víš, že tenhle původce neměl zrovna velký rozpočet. Barevný, měkký chlápek se jménem Putty tady vykukuje z obrazovky s výrazem někoho, kdo si není úplně jistý, jak se ocitl v arkádní plošovce. Jenže právě v tom je kouzlo — je to jednoduché, přímočaré a bez zbytečného balastu.

Na obrazovce se pohybuješ v 2D prostředí, sbíráš bonusy, skáčeš po platformách a snažíš se dosáhnout konce levelu bez toho, aby tě trefit cizí objekty a nepřátelé. Putty není šikovný nebo silný, je to spíš rezilience v tělíčku. Můžeš jej natahovat, deformovat, měnit jeho tvar — a je to právě tenhle mechanismus, který tě podrží. Nejde o revoluci, ale na DOS grafiku se to dívá zajímavě. Postavička se chová jako fyzikální objekt, který se může složit, rozbalit a zase scvrknout, což dává hraní určitou texturu.

Těžkost stupňuje postupně, nechybí zde ani hudba, která by se vešla do sluchového rejstříku počítačů té doby — nic monumentálního, ale ne ani otravné. Ovládání je precizní, což je u plošovky nutnost. Problém je v tom, že hraní je občas frustující bez nějakého hlubšího důvodu, levely se opakují a nová výzva se přidává pomalu. Hra nekončí, když si ji přejedeš — spíš se kousku po kousku rozpadá jej attraktivita.

Putty Squad reprezentuje určitou éru herního designu, kdy se tvůrci o věci příliš netrápili a dělali, co se dalo. Není to mistrovské dílo typu Lemmings nebo Commander Keen, ale v kontextu середiny devadesátek a jednoduchých zábav u počítače, která nestála na instalaci čtyř CD, je to poctivá arkáda. Má svůj styl a říká si tím myslí.

Dnes se na ni podíváš jako na artefakt — maličký okénko do času, kdy indie hry ještě neexistovaly, ale amatérské týmy si o ně řekly. Rozhodně to není hra, kterou zahraji věnuji se jí hodinu za sebou, ale na dvacet minut v prohlížeči, když chci zavzpomínat, jak jsem se nudit u počítače, je to přesně to.