Putty Squad

Putty Squad je taková hra, kterou si spustíš a hned víš, že její tvůrci neměli zrovna velký rozpočet. Barevný, měkký chlápek jménem Putty tady vykukuje z obrazovky s výrazem někoho, kdo si není úplně jistý, jak se ocitl v arkádní plošinovce. Jenže právě v tom je kouzlo — je to jednoduché, přímočaré a bez zbytečného balastu.

Na obrazovce se pohybuješ ve 2D prostředí, sbíráš bonusy, skáčeš po plošinách a snažíš se dosáhnout konce levelu tak, aby tě netrefily cizí objekty a nepřátelé. Putty není šikovný ani silný, je to spíš odolnost v gumovém tělíčku. Můžeš ho natahovat, deformovat, měnit jeho tvar — a je to právě tenhle mechanismus, který tě podrží. Nejde o revoluci, ale na DOS grafiku to vypadá zajímavě. Postavička se chová jako fyzikální objekt, který se může složit, rozbalit a zase scvrknout, což dává hraní určitou texturu.

Obtížnost stoupá postupně, nechybí zde ani hudba, která by se vešla do zvukového rejstříku počítačů té doby — nic monumentálního, ale ani nic otravného. Ovládání je precizní, což je u plošinovky nutnost. Problém je v tom, že hraní je občas frustrující bez nějakého hlubšího důvodu, levely se opakují a nová výzva se přidává pomalu. Hra nekončí, když ji přejedeš — spíš se kousek po kousku rozpadá její atraktivita.

Putty Squad reprezentuje určitou éru herního designu, kdy se tvůrci o věci příliš netrápili a dělali, co se dalo. Není to mistrovské dílo typu Lemmings nebo Commander Keen, ale v kontextu poloviny devadesátek a jednoduchých zábav u počítače, které nestály na instalaci čtyř CD, je to poctivá arkáda. Má svůj styl a stojí si za ním.

Dnes se na ni podíváš jako na artefakt — maličké okénko do času, kdy indie hry ještě neexistovaly, ale amatérské party je vlastně už dělaly. Rozhodně to není hra, které bych se věnoval hodinu v kuse, ale na dvacet minut v prohlížeči, když chci zavzpomínat, jak jsem se nudil u počítače, je to přesně to.