Když si připomenu, jaké to bylo povyprávět si v kaserně o bitvách světové války, tohle si vzpomínám taky. Patton vs. Rommel z roku 1987 je wargame, co tě postaví do role jednoho z těchto legendárních vojevůdců a nechá si s ním hrát válku v severní Africe a Evropě. Striktně počítačový, bez grafiky kterou byste znali ze Civilizace — tady je všechno v tabulkách, mapách a číslech.

Jde o klasickou strategii, kde rozmisťuješ jednotky po hexagonální síti a rozhoduješ, kam je pošleš. Terén má svůj vliv, zásobování taky, počasí kazí plány. Není to real-time demolice — všechno jde na tahu. Přečteš si, co dělá protivník nebo počítač, pak jsi na řadě ty. Hra simuluje historické scénáře, takže není jen tak si dimenzovat tanky jakkoli se ti zlíbí. Má logiku, má váhu, má to, co vojenské deskovky mají vždycky — dlouhodobou taktiku namísto impulzivního střílení.
Ovládání je trpělivé. Klikat do menu, číst si čísla, počítat si ztráty. Není to hra, kterou hraješ v půlhodinových závanech. Sezení trvá, někdy několik hodin, a ty musíš stále přemýšlet — ne jen koukat. Počítačový protivník není hloupý, zkoušíš s ním různé tahy, někdy vyvážené, někdy agresivní. Občas je hra podlá, občas jsi na tom lépe, když se držíš historické strategie.
Patton vs. Rommel měl svou dobu. V osmdesátkách to byl serious stuff — když sis koupil disk, věděl jsi, že ti to vezme večery. Zestárlo jako všechny číselné strategii. Grafika, kterou tady máš, byla už tehdy spartánská. Dnes vypadá jako čtverečkovaný papír s písmeňkami. Ale mechanika je netknutá — pokud tě zajímá, jak se hraje válka bez grafických vějičů, máš tu pořád něco na zubích.

Dnes si ji zahrát můžeš v emulátoru nebo přes DOSBox. Není to hra pro ty, co chtějí koukat na tanky. Je to hra pro ty, kdo chce opravdu myslet, psát si si poznámky a vrátit se k ní v pátek večer, když je na čase vážného hraní bez zvuků a bez spěchu. Staré, nezlomné, komplikované. Takový měl bejt vojenský simulátor.