Rok 1987, já mám dvanáct let a kamarádův táta nám přísně zakáže hrát tohle na jeho počítači. Lepší reklamu si Leisure Suit Larry 1 nemohl přát.

Sierra On-Line tehdy vydala hru, která stojí trochu stranou od jejich obvyklých hrdinských ság. Nejste žádný rytíř ani detektiv — jste Larry Laffer, čtyřicátník v bílém diskotékovém obleku, který celý život prospal a teď se chce konečně dočkat lásky. Dějiště je jedno noční město, pár barů, hotel, herní salon. Nic epického. A přesně to je na tom osvěžující.
Hra běží na enginu AGI, stejném jako King's Quest nebo Police Quest ze stejné doby — textový parser kombinovaný s vektorovou grafikou. Píšete příkazy jako TALK TO WOMAN nebo BUY DRINK a čekáte, co Larry provede. Ovládání je pochopitelně neohrabané podle dnešních měřítek, parser občas nepozná synonymum a vy zuřivě zkoušíte každé slovo pro „použít". To je dobová daň, se kterou musíte počítat. Na začátek vás hra ještě otestuje sérii otázek ověřujících věk — v roce 1987 šlo o vcelku odvážný krok, dnes to působí jako muzejní exponát.

Co hře vydrželo, je tón. Al Lowe napsal příběh s nadsázkou, která nesklouzává do vulgarity, ale zároveň se nestydí. Larry je sympatický troska, ne odporný patron, a jeho nezdary jsou spíš smutně komické než trapné. Humor funguje dodnes, protože není vysvětlovaný — prostě se stane a vy se buď pousmějete, nebo ne. Hůře zestárla technická stránka: grafika je skromná i na rok 1987 a některé puzzly jsou postavené na logice, která vám tehdy přišla přirozená, dnes vás ale zastaví na čtvrt hodiny u věcí, které byste nikdy nehádali bez návodu.

Dnes Leisure Suit Larry 1 sedne hlavně těm, kdo chtějí zažít, jak adventury vypadaly před point-and-click revolucí. Je krátká, v prohlížeči přes DOSBox ji dojedete za odpoledne, a aspoň jednou v životě byste měli Larrymu pomoct dostat se z té prokleté bary domů se sebevědomím nerozbitým.