Last Half of Darkness III

Když si v devadesátkách někdo řekl „horror hra", nejčastěji myslel Resident Evil nebo King's Quest. Last Half of Darkness was šel jinou cestou — starožitný pointAndClick majákem v temnotě, kde si nechceš ani zapnout přední světlo.

Jde o třetí díl série, takže logika je jednoduchá: prozkoumáváš pochmurné prostředí, sbíráš předměty, řešíš puzzle a snažíš se dospět do konce s živou kůží. Na papíře nic převratného. Ale tou dobu to fungovalo. Atmosféra všeho — od grafiky přes zvuky až po fakt, že máš tři minuty na každou akci — vás postupně vytahuje z klidu. Není to action, není to logická hra. Je to prostě cítit ten nátlak, ten čas, ta temota.

Ovládání je typické pro dobu: levé tlačítko myši na věci, které chceš prozkoumat, pravé pro inventář. Pohyb po obrazovce, načítání mezi místnostmi — všechno pomalé a teatrální. V kombinaci s tichým soundtrackem a občasnými zvukovými efekty se to stává účinným nástrojem. Hra tě nutí myslet, ale zároveň se není bát koukat se na věci vícekrát, protože první pokus nemusí být ten správný. To je lákavé — ne jako moderní point-and-click s jedním „správným" řešením na věc.

Třetí díl už měl za sebou rozpracovaný systém. Vypadá to jednoduše — krabičky, postavy, textura — ale v takovém rozpočtu byl Last Half of Darkness pořádně ambiciózní. Série měla své fanoušky, kteří si ji pamatují spíš z doslechů a zálomů v počítačových časopisech než z vlastního hraní.

Dnes si ji zahrát můžeš v prohlížeči. Není to nejkrásnější hra devadesátek, ale má něco, co mají jen starší horory — chuť čekat, poslouchat a počítat čas. Pokud tě zajímá, jak se lekali hráči na 386, tady najdeš odpověď.