In Extremis (English version)

Dynamit v kostce. In Extremis vás hned ze startu uhodí do tváře jako řidič, co má tři sekundy na rozhodnutí — zůstat v autě, nebo skočit. Tahle hra z roku 1993 není ani hra v klasickém smyslu, spíš je to malá ruleta na hraně existenciálního strachu.

Jde o velmi krátkého akčního tile-basera na MS-DOS, kde jste v nenápadně kreslené ikoně člověka nebo zvířete, které se musí dostat z bodu A do bodu B bez větších zranění. Kolem vás létají projektily, padají předměty, svět se snaží vás zavřít do krabice nebo vás roztrhat. Hraje se na mrtvou jednoduchost — šipky pro pohyb, mezerník pro skok nebo nějakou akci. Nic víc nepotřebujete. Nic míň vám taky nepostačí.

To je právě ta magie. Hraní trvá pár minut, každá úroveň je přibližně tak dlouhá jako cigareta, ale koncentrace potřebná k přežití je stejná jako při rozpouštění střepin z okna třícího se deští. Grafika je při všem tom skromná — spíš pixelový náčrt než hra. Zvuky také: asi tak tři různé efekty se tu točí v kmenech. Ale to, co chybí na třídě, se vzorně nahrazuje v tahu, v tempu, v tom pocitu, že jste o vlásek od selhání.

V devadesátkách byla taková věc svíží vzduchem. Arcade akce bez příběhu, bez složitosti, prostě jen letí na vás smrt a vy se jí snažíte vyhnout. Dnes už je tenhle přístup běžný — mobilní hry na tom stojí. Tehdy ale byla In Extremis spíš podivín v řadě her, co se snaží být příběhy nebo simulace. Dodnes není vůbec známá. Zaslouž si to? Těžko říct. Jako artefakt devadesátek — ano. Jako zábava dnes — jen pokud máte rádi stisknout jednu věc pořád znovu.

Zahrát si ji v prohlížeči je ideální. Několik minut mezi emailem a kafem. Neočekávejte hlubokou mechaniku ani příběh. Jde o to, co ostatní hry té doby nehrály — adrenalin bez obalů.