Filler (a.k.a. 7 Colors)

Dělíš si hrací plochu s protivníkem. Postupně si barvíš území, on si barví své, a kdo má víc políček, když zbývá jenom malý koutek, vyhrál. Tohle je Filler, hra z devadesátek, která se tváří jako jednoduchá, ale pořádně se ti v hlavě motá.

Jedná se o strategickou nádhernost bez hraní na čas. Na desku plné barevných polí se dělíš ze středu s počítačem nebo druhým hráčem. Začínáte každý v opačném rohu a postupně si rozšiřujete území. Tah znamená vybrat jednu ze sedmi barev — a všechno tvoje území, které tu barvu má, se změní na nově zvolenou. Tím se rozšiřuješ. Zvětsí se také tvůj kus desky.

Jednoduchost je tady zrada. Když vidíš, že protivník si vezme modrý roh, nechceš přikázat modré, protože pak se on rozšíří ještě víc. Ale když nevolíš modrou, on ti bude klokotit pod nohama čím dál víc času. Počítač hraje lépe, než by člověk čekal od hry bez grafiky na ústav. Ztrácíš ne proto, že hra nefunguje, ale proto, že ses blbě rozhodl čtyři tahy zpátky.

Graficky je to k smíchu — barevné čtverečky na černém pozadí, textový interface, žádná animace. Zvuk také ne. Ale právě toto zjednodušení dělá z Filleru něco zvláštního. Nic tě neodvádí od toho, aby sis uvědomil, jak hloupě jsi si právě zahrál. Hra se tady hraje v hlavě. Strategicky, klidně, bez tlaku.

Dnes je to jakýsi předchůdce mobilních puzzle her. Bez zbytečností, bez story, bez grafických cukrů. Když ti během víkendu dojde trpělivost na práci, rozpusť si Fillera v prohlížeči, vyber si figuru a kamaráda a otestuj si, jak rychle vidíš pět tahů dopředu. Bude tě to mrzet.