Encounter

Muž a žena v nějakém kosmickém letounu. Střílíš na ně laserami a snaživě se snažíš nepřijít o život. Encounter je jednoduchost sama — a to mám na mysli spíš jako konstatování než chválu.

Jde o jednoduchou akční hru z první poloviny osmdesátek, kdy si výrobci ještě mysleli, že stačí kousek zábavy a není třeba vymýšlet zápletku. Ovládáš vesmírný stroj, který se potuluje po černé obrazovce. Přicházejí nepřátelé — jsou to dva tvůrčové, co létají kolem a střílí na tebe. Ty střílíš na ně. Někdy se objeví výbuchem obklíčený prostor, zřejmě překážka, někdy se mění rychlost a barvy. Cílem je přežít a sbírat body.

Grafika je přesně taková, jakou byste čekali od počítače z roku 1984 bez velkých finančních prostředků. Bílé a zelené čáry na tmavém pozadí, minimalistické vzhledem, které se v paměti neutkví. Ovládání funguje bez problémů — pohyb do stran, střelba, nic složitého. Problém je, že po deseti minutách víš všechno, co hra nabízí. Nepřítel létá podle pevného vzoru, ty se pohybuješ, střílíš, skóre roste. Poté se to opakuje. Zvuk — pokud tedy vícehlasově generovaný zvuk z PC speakeru je třeba za zvuk považovat — znamená především hluk.

Takovýto arcade princip měl smysl v herně, kde jste se potkávali tři kamarádi a hledali si nejlepší skóre. Na domácím počítači, kde ti nikdo nedívá přes rameno a kde máš hry s příběhem a hloubkou, se jednoduchost rychle promění v nuda. Encounter je dokonalým příkladem hry, která měla být jednoduchá a nic víc — a také je.

Dnes si ji zahrješ v emulátoru především z historických důvodů, abys věděl, s čím si hraní PC hráči osm minut po spuštění. Není to vůbec špatně — je to prostě skromné. Věť nějaké minuty, podívej se, jak to vypadalo, a pak si místo toho zahrješ něco s meatem.