Duke!ZONE II

Když se v grafickém režimu rozsvítí tvá první rocket launcher a vidíš, jak se na obrazovce rozprostírá dělová palba, víš, že tahle hra netvrdošíjně drží na tom, co fungovalo v originále. Duke!ZONE II je pokračování obscurního shareware shooteru, který se v devadesátkách motал kolem титulu Duke Nukem a jeho klon – tentokrát bez známého hrdiny, jen s názvem, který chce odkazovat na stejný kult.

Jde o průměrný action příběh bez příběhu. Střílíš se přes několik úrovní, tvůj cíl je jednoduchý: zneškodni všechny nepřátele a postup dál. Hra se snaží být graficky ambiciózní pro dobu – kulisy v texturovaných pixelech a efekty výbuchů, které se snaží působit působivě. Ovšem ambice přestřelit se na výkonu a atmosféře, která prostě není. Nepřátelé se pohybují předvídatelně, střílení cítí vlhké a bezchybné, jako by se hra sama o sobě moc nezajímala.

Hrateľnost je fádní. Ovládání reaguje, ale bez jemnosti, která by dělala akci zajímavou. Nepřátelé si na tebe přijdou bez inteligence, ty si připadáš jako v chráněné střelnici. Munice je dost, grafika mělká, zvuky jsou prostě tu. Není to tak zvrácené, aby to bylo fascinující svou kitschností, ani není to dost solidní, aby to fungovalo jako pořádná hra. Prostě existuje.

Duke!ZONE II si dnes nikdo nepamatuje, a není v tom chyba. Svého času to byla jedna ze statisíců pokusů kopírovat vzestup Doomů a Duke Numů 3D, často bez toho, co ty původní dělaly dobře – sebevědomí, design, náladu. Tenhle pokus zůstal v písku.

Když se dneska chceš vrátit do devadesátek a chceš akční stromeček z té doby, jsou tu lepší volby. Tohle si vezmeš jen když sbíráš všechno ze shareware vesmíru a snášíš klikance, které ani neusilují o to, aby tě zajímaly. Je to něco mezi nudou a klídkem – což v případě shooteru znamená zejména zmar.