Třetí díl Double Dragon jsem poprvé viděl v půjčovně VHS kazet, kde na policové skříni visela vytištěná lista her na disketu. Název Double Dragon III tam svítil jako zaručená kvalita — jenže záruka v roce 1992 znamenala něco jiného než dnes.

Double Dragon III: The Rosetta Stone je scrollovací beat 'em up, ve kterém bratři Billy a Jimmy Lee cestují přes několik zemí světa, rozdávají rány, a někde v pozadí se odehrává příběh o starověkém artefaktu. Děj je spíše záminkou než motivací — ale na tento žánr to tehdy bylo naprosto dostačující. Nepotřeboval jsi vědět proč. Stačilo vědět kam.
Hratelnost staví na tom, co série uměla odjakživa: chodit doprava a mlátit. Repertoár úderů není velký, ale zvládnutí načasování a pohybu po ose dává smysl. Problém je v tom, jak si hra rozumí se spravedlností — nebo spíš nerozumí. Nepřátelé se množí způsobem, který vypadá jako záměr škodit hráči osobně, a obtížnost skáče nahoru bez varování. Na PC verzi to platí dvojnásob, protože ovládání klávesnicí je o něco méně citlivé než na konzolích.

Grafika je na poměry PC dosu přijatelná. Sprity jsou čitelné, prostředí se mění mezi misemi, a alespoň vizuálně je vidět snaha o rozmanitost — Egypt vypadá jinak než Japonsko. Zvuk je jiná kapitola. Hudební motivy se opakují tak vytrvale, že po hodině hraní začínají fungovat jako psychologický experiment. Zvukové efekty jsou tři, možná čtyři, a každý z nich uslyšíte tisíckrát. Sound Blaster z toho nedostal šanci ukázat, co umí.

Double Dragon III není špatná hra — je to průměrná hra z doby, kdy průměr v tomto žánru vypadal jinak. Série měla za sebou silnější díly a tento spíš uzavírá éru než ji korunuje. Dnes sedne hlavně těm, kdo si chtějí projít historii žánru bez růžových brýlí, nebo nostalgikům, kteří si přesně pamatují, proč tuhle hru tehdy pustili a za půl hodiny zase vypnuli. V prohlížeči ji dohrajete na jedno odpoledne — a to je vlastně přesně akorát.