Disenchanted

Někdo vám řekl, že počítačové hry z devadesátek byly všechny genialní? Disenchanted vás z těch iluzí vyléčí pěkně rychle. Tuhle point-and-click adventuru z roku 1993 si dnes málokoho pamatuje, a není divu – je to spíš experiment v tom, jak nudně se dá strávit čas klikáním do mrtvé obrazovky.

Jde o klasický graphic adventure v duchu Lucasfilmu či Sierra, jen bez jejich vynalézavosti. Nějaký příběh s kouzlem, magií a slibem skvělé záhady vás postaví do hry, ale reálně vám po půlhodině začne docházet trpělivost. Obrazovky jsou statické, postavy bez osobnosti, a dialog působí jako kdybyste četli návod na ovládání pračky přeložený cizincem.

Hraní spočívá v neskončeném procházení lokací, sbírání předmětů a jejich vyzkoušení v každé možné kombinaci. Někdy se něco zklíčí. Někdy kliknete třicet minut na nic. Nemáte tušení, co je puzzle a co je jenom grafika. Tenhle přístup k designu – "hráči zjistíte, co je interaktivní sami" – vypadá jako faul, ne jako feature. Ovládání je pomalé, kamera se lení, a celkový dojem je takový, že hra vás nechce bavit, jen aby vás někam dostala.

Disenchanted přišla v čase, kdy už byly na trhu tituly s textem, hudbou a smyslem pro dramaturgii. Tenhle project si nedokázal koupit ani pozornost periferních nadšenců – zmizela v záplavě lepších her ze stejného roku a stejného žánru. Dnes je to kuriózum, sběratelský item pro ty, co si sbírají všechno.

Pokud máte rádi klasické adventures a máte hodně trpělivosti, můžete ji zkusit v prohlížeči jako historickou poznámku. Budete se divit, proč se to vůbec vydalo. Ale to je právě to kouzlo starých her – někdy je zajímavější vědět, proč coś selhalo, než znovu hrát kolejnímu vítězi. Disenchanted není špatná v tom, že by byla agresivně hloupá – je špatná tím, že je nuda.