Dark Side

Temný průlet galaxií bez instrukčního manuálu — to je Dark Side z roku 1988. Střídavě logická a akční bizarnost, která tě chytá pod krkem a neposoudí, proč si nechceš přečíst návod.

Pohybuješ se skrz abstraktní vesmír v ovládání, které není ani zcela intuitivní, ani jasně vysvětlené. Cílem je přežít vlny nepřátel, sbírat něco, co připomíná energii nebo munici, a nejspíš dosáhnout nějaké finální linie. Hra na plátně zobrazuje tvou loď (či cokoli to je) a nepřátelské střely jako jednoduché geometrické tvary. Estetika si vezla inspiraci od arkádních her předchozích dekád, ale bez jejich elegance.

Hraní si musíš vybojovat. Ovládání reaguje, jako by byly klávesy připojené přes prodlužovací kabel — není to zpoždění nafrenda, spíš nevyzpytatelnost. Padá ti mozek, když se snažíš porozumět logice, jak se protivníci pohybují. Nejsou to roboty s jasným programem. Jsou to spíš nepřátelské přírodní jevy, které ti házejí háčky pod nohy, protože si to někdo v osmdesátém roce myslel, že je to vtipné.

Dark Side reprezentuje dobu, kdy se tvůrci programů neobávali hry nechat těžké. Nebyla to nejpopulárnější příšerka tehdejší doby, ale těm, kterých se dotkla, si ji pamatují. Částečně proto, že byla obtížná, částečně proto, že byla zvláštní — nepatřila do žádné kategorie úplně.

Dnes je to artefakt. Hraje se v prohlížeči pomocí emulátoru a můžeš ji pustiť na pár minut, abys si vyzkoušel, jak abstraktní a tvrdohlavá mohla být počítačová zábava, když nemusela komu-dělvěko lískat. Není to hra, kterou si vezmeš na víkend, ale je to zvláštní, starý stroj s valounkou pověstí.