Cybercon III

Máš v ruce futuristickou zbraň, která se podle okolností chová jako trhavina, laser nebo zmrazovací paprsek. Jenomže Cybercon III z roku 1991 není jen střílečka — je to zvláštní směsice, kde na tebe čekají i logické hádanky a skrývající se roboti. Vzal si ji tedy za to, že slibuje něco trochu jiného.

Jdeš přes několik úrovní plných kyberpunkovských scenérií, střílíš se skrz bunkry a vědecké komplexy. Cílem je zničit všechny nepřátele a dostat se na konec mapy. Zní standardně, jenomže mezi akčními fázemi se setkáš s prostorem, kde musíš nejdřív přemýšlet — rozluštit, kam vést proud energie, aktivovat panely, posunout překážky. Hra ti tak střídavě dává adrenalin a pak ji máš trochu v nechvalném zapomenutí.

Ovládání je jednoduché, grafika barevná a příjemně ostrá pro dobu — věci se pohybují hladce, zvuky jsou prispadlé (občas až moc). To dobrého. Jenomže logické pasáže nejsou zvlášť vtipné — jsou spíš nudné. Akce pak není zase tak vypilovaná, aby tě chytla za krk. Hra se vleče někde uprostřed a nedokáže se rozhodnout, co chce být, když vyrůstá.

Cybercon III si pamatujeme spíš jako kuriozitu z časů, kdy se autoři snažili poskládat do jedné hry všechno, co je jen napadlo. Experimentování bylo v programování na pořádku, když jsi nevěděl, co se bude prodávat, tak si to vzal všechno. Dnes vypadá jako učňovský projekt s nadšením, ale bez zrání.

Když si ji teď zahraji v prohlížeči, překvapí mě spíš zbytečnost. Není špatná, ale není ani dostatečně dobrá na to, aby si ji vzal k sobě a hrál ji dál. Škoda, protože ve správných rukách — tedy s jedním zaměřením — mohla být zajímavá.