Corridor 7: Alien Invasion

Rok 1994, v počítači běží Doom, všichni mají rozžhavené oči a mluví o BSP stromech a výškových rozdílech. A někdo v té době vydá hru postavenou na Wolfensteinově enginu. To byl buď výraz odvahy, nebo naprostá ignorance trhu. U Capstone Software, tvůrce takových skvostů jako Operation: Bodycount, jsem si nikdy nebyl jistý, které z toho platí.

Corridor 7: Alien Invasion je přímočarý sci-fi akční střílečka z pohledu první osoby. Mimozemšťané se probourali na povrch skrz vojenský komplex, poschodí za poschodím, a vy jdete dolů. Nápad není originální, zasazení je generické, ale aspoň víte, co po vás hra chce. Žádné kecy, žádná zápletka na čtyři obrazovky textu.

Wolfensteinův engine v roce 1994 byl technologický důchodce — rovné chodby, žádné výškové rozdíly, sprite nepřátelé. Doom byl venku celý rok. Přesto Corridor 7 s tím pracuje překvapivě slušně. Nepřátelé jsou rychlí, agresivní, a jejich AI, ač primitivní, dokáže zaskočit. Arzenál je rozumně variabilní a střílení se prostě... cítí dobře. To není samozřejmost. Capstone uměl pokazit i věci jednodušší.

Proč ji hráči v roce 1994 ignorovali, je pochopitelné — graficky vypadala jako rok starý software. Ale kdo se přes tu bariéru dostal, našel hru, která je tužší než pohodlná, má gradující obtížnost a neodpouští nepozornost. Koridory se opakují a orientace je místy utrpení bez mapy v hlavě. To je ta stinná stránka, která zestárla špatně. Bludišťový design bez větší logiky byl frustrující tehdy a je ještě víc frustrující dnes.

Dnes Corridor 7 sedne tomu, kdo má rád staré first-person střílečky v jejich nejsurovější podobě — žádné cutscény, žádné checkpointy, žádné vedení za ručičku. Je to hra, která vás respektuje dost na to, aby vám nedávala návod. V prohlížeči ji rozjedete bez problémů přes DOSBox-based emulátor, ovládání se naučíte za dvě minuty. Není to zapomenutý klenot, který historie ukřivdila. Je to solidní průměr od studia, které průměr znalo velmi dobře — ale tentokrát ho aspoň dotáhlo do konce.