Superstar Indoor Sports

Rok 1987, podvečer. Venku prší, rodiče jsou v práci a já mám před sebou hodinu čistého počítačového času. Jenže spouštím Superstar Indoor Sports a místo jedné hry dostanu čtyři. To se v té době počítalo.

DesignStar Consultants postavili celý koncept na myšlence halového sportovního centra — pod jednou střechou kuželky, šipky, vzdušný hokej a stolní tenis. Žádný příběh, žádná kampaň. Čistý pick-up-and-play v době, kdy se to tak ještě neříkalo. Každá ze čtyř disciplín funguje jako samostatný malý titul, kompilace je nicméně zabalená do jednoho spustitelného celku.

Ovládání je typické pro PC hry druhé poloviny osmdesátek — klávesnice, občas s myší, záleží na disciplíně. Vzdušný hokej a ping-pong těží z rychlé reflexní odezvy a jsou nejzábavnější ve dvou hráčích na jedné klávesnici, což byl v roce 1987 naprosto standardní způsob, jak strávit odpoledne se spolužákem. Šipky jsou tahové a klidnější, kuželky vsázejí na časování. Čtyři různé obtížnosti — od začátečníka po Superstar — aspoň naznačují, že autoři počítali s tím, že někdo hru opravdu dohraje a bude chtít víc.

Co Superstar Indoor Sports přinesla, bylo hlavně pohodlí. Nemusel jsi lovit čtyři různé hry na čtyřech různých disketách. Grafika je přesně taková, jakou byste čekali od EGA titulu z roku 1987 — funkční, bez ambicí. Zvuk byl přes PC speaker, takže si představte cosi mezi pípnutím a tloukáním vědra. To není stížnost, to byla tehdy realita. Dnes ta část stárne nejhůř — ne vizuál, ten má aspoň retro charakter, ale zvukový doprovod dokáže člověka přesvědčit k vypnutí hlasitosti během prvních třiceti sekund.

Dnes tahle hra sedne tomu, kdo chce rychlou nostalgickou zastávku nebo kdo ukazuje dětem, jak vypadaly hry, když jejich rodiče byli malí. Vzdušný hokej a ping-pong jsou ve dvou lidech pořád solidní kratochvíle na deset minut. Nic víc, ale ani nic, za co by se muselo stydět. V prohlížeči ji rozjedete bez instalace a bez výčitek — přesně tak, jak se taková hra v roce 2024 hrát má.