Witchaven 2: Blood Vengeance

Když Capstone Software vydal prvního Witchavena, nikoho to neohromilo. Když vydal druhého, řekl si asi: proč to nezkusit znova, ale větší? Witchaven 2: Blood Vengeance je pokus startupu s menším rozpočtem konkurovat věcem jako Heretic nebo Hexen. Vychází to tak napůl.

Jde o first-person fantasy shooter z roku 1996, kde hradeš kouzelníka či kouzelnici v goticky dungeonu a střílíš všelijaké démony a nestvůry magickou silou. Hra se snaží o gotickou atmosféru — tmavé koreje, ohnivé plyny, zvuk řetězů a škrípání. Jméno už prozrazuje, že tu nejde o radostný výlet, ale o krvavou pomstu. Během čtyř act se propracováváš hlubšími patry hřbitova a magických věží, hledáš klíče, sbíráš zdraví a střílíš do všeho, co se hýbe.

Ovládání funguje standardně pro dobu — šipky na pohyb, myš na střelbu, klávesy na kouzla. Máš několik kouzel s postupně vyšší silou; začínaš slabou elektrickou koulí a končíš něčím, co likviduje půl obrazovky najednou. Zvuk zbraní je tichý, rozpuštěný, takže ti nevzniká pocit, že do něčeho koppeš. Levely jsou rozvětvené a tmavé — místy je tam zmatek místo atmosféry. Dělá ti to trochu průšvih, protože ani nevidíš, kam jdeš, a když najednou vyškoči nějaký demon z rohů, není to hrozba, spíš překvapení.

Witchaven 2 si pamatuješ jako příklad toho, co se stalo s independent studii na přelomu devadesátek — měli ambice, měli nápad, někdy měli i talent, ale chyběly jim peníze a čas. Grafika je hrubá, ale ne samovolně vintage, spíš prostě levně vyrobená. Fyzika střelby je plastická. Atmosféra se nosí, jen ne konzistentně.

V prohlížeči si ji dneska zahrneš, když tě zajímá, co všechno se v roce 1996 na PC pokusili vyrobit s téměř nulovým rozpočtem. Není to objev, ale ani neobseduje. Je to hra, která dnes připadá spíš jako zajímavý dokument z konce era DOS her — pokus, který se nespletl fatálně, ale ani nekonal zázraky.