Battlefield Heroes jsem poprvé spustil s pocitem, že mi EA servírují něco, co by normálně zůstalo na půl cestě mezi webovou flashovkou a plnohodnotnou hrou. Měli pravdu i nepravdu zároveň.

Battlefield Heroes vyšlo v roce 2009 jako free-to-play third-person akce zasazená do stylizované druhé světové války — ne té krvavé a špinavé, ale té kreslené, nafouklé a trochu pitomé. Dvě frakce, národy versus royalisté, si rozdávají po hubu na mapách, které vzdáleně připomínají Battlefield 1942, jen pastelově pomalované. Cílem je klasika pro sérii: obsazovat vlajky a stahovat soupeři zásoby bodů.
Hrát se to dalo překvapivě slušně. Tři třídy postav — voják, pilot, chodec — nabízely základ, který znala každá generace Battlefieldu. Pohyb byl lehčí, přestřelky záměrně přehnané a celé tempo o poznání pomalejší než u mainline dílů. Grafika stylizovaná do kresleného komiksu sice zakrývala technologické limity, ale kupodivu jí to slušelo. Problém přišel jinde: free-to-play model z roku 2009 byl dravý způsobem, který tehdy ještě neuměl být nenápadný. Lepší vybavení se kupovalo za reálné peníze a herní měna získaná hráním nestačila udržet krok. To v době, kdy byl koncept mikrotransakcí pro většinu hráčů teprve nové a špatné slovo.

Heroes se pokusilo oslovit casualového hráče, který nemá čas drtit Battlefield 2 osm hodin v kuse. Částečně to vyšlo — bariéra vstupu byla nízká, tón hry odlehčený a nikdo vás nenadával za špatný K/D poměr. Ale EA zavřela servery v roce 2015 a s tím zmizela podstatná část smyslu hry, protože offline ji nikdy nebyla. Zůstaly jen vzpomínky a pár fanouškovských projektů, které se snaží ji oživit.

Dnes si Battlefield Heroes v prohlížeči legálně nezahrajete — hra prostě neexistuje v žádné zachované podobě, ke které by vedla přímá cesta. Pokud vás ale zajímá, jak EA experimentovala s free-to-play modelem ještě před tím, než to celé odvětví vzalo za bernou minci, je to zajímavý historický artefakt. Připomínka doby, kdy ani velká studia ještě nevěděla, jak z téhle kuchyně vyjít bez popálených rukou.