Flippery jsem miloval. Ne ty virtuální — ty plechové, v hernách, kde jsi hodil dvacetikorunu a sledoval, jak koule mizí přesně tam, kam nechceš. Počítačové simulace tohohle zážitku byly v polovině devadesátek žánrem samy pro sebe, a každý vývojář se pokoušel urvat kus koláče, který před ním pekl hlavně Epic s Full Tilt Pinballem.

Absolute Pinball vydalo v roce 1996 švédské studio Unique Development Studios — ne úplně jméno, které by tehdy někomu cokoli říkalo. Hra nabídla několik stolů, každý s jiným tématem, a celý balík mířil na hráče, kteří chtěli flippery na domácím počítači bez nutnosti vstát od klávesnice.
Základ je přesně takový, jaký čekáte: dvě tlačítka na flipery, střední pro spuštění koule, a pak čistý reflex. Stoly jsou graficky obstojné na svou dobu — UDS věděli, jak vykreslit plochu s dostatkem detailů, aby to nevypadalo jako prototyp. Fyzika koule je ale místy problém. V nejlepších okamžicích se koule chová přijatelně, v těch horších máte pocit, že se odráží od neviditelných překážek podle pravidel, která vám nikdo nevysvětlil. To ve flipperu vadí víc než v čemkoli jiném — tenhle žánr stojí na důvěře v simulaci.

Co hře zůstalo, je ona charakteristická devadesátková přímočarost. Žádný tutoriál, žádné odemykání obsahu, žádné mikrotransakce. Zapneš, hraješ, proklínáš odraz koule. Hudba a zvuky jsou funkční, Sound Blaster to celé drží nad vodou. Problém je, že proti konkurenci z té doby — a Pinball Fantasies od Digital Illusions, taky ze Švédska, je přímé srovnání, které Absolute Pinball prohrává — tahle hra působila spíš jako solidní průměr než jako titul, kvůli kterému si šel někdo speciálně do obchodu.

Dnes si Absolute Pinball zahrajete přes DOSBox nebo přímo v prohlížeči a má to svůj smysl — jako dvacet minut nostalgického čištění hlavy mezi schůzkami. Pro vážné zájemce o retro flippery to není první volba, ale pokud jste tehdy zkoušeli každou pinballovou hru, na kterou jste přišli, přesně víte, proč tahle v paměti tak trochu splývá s desítkou jiných. A přesto si ji pamatujete.