Star Lord

Rok 1987. Já mám doma 286, Sound Blaster ještě není ani ve snu a vesmír na monitoru vypadá jako bílé tečky na černém plátně. Star Lord od Softbook do toho světa zapadl přesně.

Jde o akční vesmírnou hru, kde hrajete velitele kosmické lodi a vaším úkolem je postupně dobýt vesmír kolem sebe. Skenujete sektory, prolétáte prostorem, bojujete s nepřátelskými loděmi a obsazujete planety. Žádný složitý příběh, žádné dialogy — jen vy, tma vesmíru a věčná touha mít pod kontrolou další kus mapy.

Ovládání je přímočaré, jak se na hru z roku 1987 sluší. Střílíte, manévrujete, skenujete. Prostorový pohyb působí na svou dobu překvapivě živě — není to jen pohyb po ploše, je tu aspoň iluze hloubky. Boje jsou krátké a přímé, což je zároveň silná stránka i slabina. Po deseti minutách máte jasno, jak to celé funguje, a hra vám pak nenabídne moc nového.

Přesně proto sedí do kategorie her, které člověk spustí na chvíli, zahraje si pár soubojů a zase zavře. Není to výtka — v době, kdy počítačový čas byl vzácný a hry musely fungovat v krátkých seancích, to byl legitimní design. Star Lord nezaměstná na víkend, ale jako pětiminutová přestávka fungoval tehdy a funguje i dnes. Graficky nezestárl nijak dramaticky, protože nikdy nesliboval víc než funkční ASCII a CGA barevnost na hraně použitelnosti.

Dnes si ho zahraje ten, kdo má rád jednoduché vesmírné akce bez tutoriálů, tooltipů a postupu odemykání obsahu. Hodí se k tomu, co se tehdy říkalo pick-up-and-play — sednete, pochopíte, odehrajete. V prohlížeči přes DOSBox emulátory to celé trvá minut pět od spuštění k prvnímu souboji. Velká nostalgická jízda to není, ale poctivý kousek z doby, kdy vesmír ještě stačily dvě barvy.