XWing Fighter

Představ si, že sedíš v kokpitu a před sebou máš jen hvězdnou oblohu a nepřátelské stíhače. X-Wing Fighter z roku 1982 je jednoduchá arkádní střílečka, kterou vydal autor bez uvedeného jména pro počítače IBM PC. Chce po tobě jen jedno: přežít a střílet.

Jsi pilot vesmírného letounu, který musí zneškodnit příchozí útok. Obrazovka zobrazuje tvůj pohled dopředu — nepřátelská plavidla se přibližují shora a ze stran a ty je máš sestřelovat dřív, než ti proletí kolem kabiny. Jednoduché, primitivní, ale v osmdesátkách to stačilo. Hra nemá zápletku, nemá dialogy, nemá nic navíc. Jde jenom o to, aby ses zdokonalil v reflexech a v počítání trajektorií.

Ovládání je přímočaré — šipkami manévruješ, mezerníkem střílíš. Nepřátelé přicházejí v pravidelných vlnách a s každou vlnou se zrychlují. Není tu nic jako procedurální generování nebo inteligence — každou hru vidíš stejný vzor, jen je třeba být rychlejší. Grafika je minimalistická, jen bílé čáry na černém pozadí jako na starém osciloskopu. Zvuk? Pípání a bzučení přímo z interního reproduktoru počítače. Dnes to vypadá jako něco, co by nakreslil začátečník v ASCII.

X-Wing Fighter je přesným vyjádřením archaické herní filosofie — žádný obsah, jen čistá mechanika. Patří k těm hrám, kterým jsem přihlížel spíš s úctou než s potěšením. Nevím, jestli ji někdo hrál dobrovolně, nebo jestli to byla jen zajímavost na školních počítačích. Ale má tu auru věci, která potkala svůj čas a čas ji nechal jít dál.

Dnes je to archivní kuriozita, která potvrzuje, jak dlouho to trvalo, než se počítačové hry naučily vyprávět příběhy nebo nabízet něco víc než jen repetitivní výzvu. Jestli si chceš zahrát historii, je tu v prohlížeči. Ale víš, co tě čeká — půl minuty, která se opakuje, dokud tě to nepřestane bavit.