Super Tetris

Tetris jsem poprvé viděl hrát spolužáka ve škole někdy v roce 1990 a nechápal jsem, proč zírá na padající čtverce místo aby dával pozor. Pak mi dal joystick a bylo po mně taky. Super Tetris od Sphere, Inc. z roku 1991 je přesně ten typ hry, u které si člověk říká, že si dá jednu partii, a najednou je deset večer.

Základ je klasický a není proč ho měnit — Tetrisův vzorec byl hotový od prvního dne. Super Tetris ale přichází s jedním podstatným nápadem: místo čistého začátku nastoupíte na pole, které je už částečně zaplněné. V dolní části obrazovky na vás čeká nepořádek, do kterého musíte zapadnout. To okamžitě změní přístup ke hře. Nejde jen o budování, jde o záchranné operace.

Ovládání je přesně to, co od DOSového Tetrisu čekáte — šipky, žádné překvapení. Hra rychle graduje a předvyplněné řady mají různé tvary děr, které se ne vždy potkají s tvarem, jenž vám zrovna padá z nebe. Tenhle nesoulad je jádro věci. Frustrace a uspokojení se střídají v tempu, které si nastaví hra, ne vy. Grafika je funkční, zvuková stránka sedí do kategorie „lepší Sound Blaster než nic".

Super Tetris nebyl revolucí, byl evolucí — dobře mířenou, bez zbytečného balastu. Nápad s předvyplněným polem elegantně zvyšuje obtížnost bez toho, aby hra působila jako jiný titul. V roce 1991 tohle bylo dost na to, aby se u monitoru vystřídala celá rodina. A ano, zrovna tahle varianta mi to tehdy opravdu připomněla — byl jsem na návštěvě u kamaráda, jeho sestry si hru nepouštěly od rána, a teprve když jsem ji sám zkusil, pochopil jsem proč. Dnes hra zestárla přesně tak, jak Tetris stárnout má: vůbec.

Pokud chcete čistý logický zážitek bez tutoriálů, cutscén a achievementů, Super Tetris funguje v prohlížeči stejně dobře jako tenkrát na 486. Doporučuju hlavně těm, kteří mají pocit, že klasický Tetris znají nazpaměť — tohle jim ten pocit jistoty rychle vezme.