Rise of the Dragon

Los Angeles, rok 2053. Na ulici leží mrtvola dívky — a to by samo o sobě nebylo nic zvláštního, jenže její tělo se začíná měnit v něco, co rozhodně nepatří do živočišného řádu savců. Tahle scéna mě v roce 1990 přilepila ke křeslu. Rise of the Dragon od Dynamixu umělo nastavit náladu způsobem, který tehdy spousta adventur neuměla ani omylem.

Hra zasazuje hráče do cyberpunkového Los Angeles jasně inspirovaného Blade Runnerem — špinavé ulice, neonová korupce, morálně pokřivení politici. Hlavní postava, soukromý detektiv Blade Hunter, dostane zakázku od samotného starosty: vyšetřit smrt mladé dívky, která se ukáže být starostovou dcerou. A protože je volební rok, diskrétnost je podmínkou. Za vraždou se skrývá něco hodně většího než pouliční kriminalita — mutující těla, záhadná droga a kult, který nevoní ani trochu lidsky.

Rise of the Dragon je point-and-click adventura s rozhraním, které Dynamix tehdy odlišovalo od Sierry nebo LucasArts. Hra pracuje s časovým tlakem — určité události se odehrají bez ohledu na to, jestli jste u toho, nebo ne, a špatná volba vás může zavést do slepé uličky bez varování. To v roce 1990 bylo normou, dnes to působí archaicky. Hra vás nechá zemřít nebo selhat tiše, bez dramatického oznámení. Ukládejte často, to je jediná rada, která platila tehdy i dnes.

Co hře zůstalo, je atmosféra. Hudba na Sound Blasteru, tmavé lokace, dialogy, které nehrají na city. Hunter není hrdina, je to člověk, který dělá práci, a to mu sedí. Animace jsou na rok 1990 nadstandardní — Dynamix měl v té době technicky navrch před lecčím na trhu. Cutscény vyprávěly příběh způsobem, na který jsem tehdy nebyl zvyklý. Zestárlo samozřejmě ovládání a logika některých puzzlů, která předpokládá způsob myšlení hodný samostatné archeologické studie.

Dnes Rise of the Dragon sedne tomu, kdo chce cyberpunkovou adventuru s příběhem a nechce se bát starší hratelnosti. Kdo hledá přívětivý vstupní bod do žánru, ať jde jinam. Kdo chce vědět, jak vypadal pokus o dospělé interaktivní sci-fi noir v době, kdy se PC teprve učilo vyprávět — tady to je. V prohlížeči na DOSBoxu funguje slušně, ovládání myší je přijatelné. Jen si připomeňte, že tahle hra vás nezachytí za ruku. Nikdy to nebylo v plánu.