Sid & Als Incredible Toons

Pamatuju si ten moment, kdy jsem poprvé spustil The Incredible Machine a najednou mi bylo jasné, že tohle není puzzle jako každý jiný. Byl to rok, kdy jsem věřil, že čím víc věcí exploduje nebo se kutálí, tím lépe. Dynamix mi v tom léta ochotně vycházel vstříc.

Sid & Al's Incredible Toons z roku 1993 je přímý příbuzný série The Incredible Machine — tedy stavíte Rube Goldbergův stroj z dostupných součástek a vaším úkolem je dopravit míček do cíle, nakrmit kočku nebo splnit jinou absurdní podmínku. Jenže tentokrát Dynamix posunul celou věc jiným směrem: estetika je čistě kreslená, animovaná, někdy až groteskní. Díváte se na svět, který vypadá, jako by ho nakreslilo dítě s neomezeným rozpočtem na inkoustové náplně.

Herní mechanika funguje stejně jako v předchozích dílech: máte omezenou zásobu objektů, pole, na kterém stavíte, a fyzikální engine, který se v devadesátkách tvářil jako malý zázrak. Ozubená kola, trampolíny, balónky, ventilátor — to vše reaguje na sebe navzájem se solidní logikou. Animované postavičky přidávají vrstvu chaosu: malý chlapík na šlapacím mlýně se jednoduše nezastaví, dokud nedostane jídlo, a vy musíte tuhle jeho slabost zabudovat do řešení. Právě tyhle živé prvky dělaly hru odlišnou od čisté mechanické abstrakce předchůdců.

Vizuální styl je to, čím si Toons drží vlastní identitu. Celá hra působí jako interaktivní sobotní ráno u televize — což v roce 1993 ještě nebyla prázdná metafora, ale přesný emocionální zásah do správné věkové skupiny. Zestárla obstojně: fyzika sice není přesná věda a občas se chování objektů chová jako divoká hypotéza, ale to v podobných hádankách nikdy nebyla chyba, spíš součást kouzla. Co naopak skřípe dnes, je absence jakékoli nápovědy nebo postupného tutoriálu — buď vám logika okamžitě sedne, nebo koukáte na obrazovku a čekáte na osvícení.

Dnes Toons sedí nejlíp těm, kdo mají k sérii Incredible Machine sentimentální vztah a chtějí si osvěžit, jak to vlastně začalo být roztomilé. Ale klidně ji doporučím i každému, kdo má rád fyzikální puzzly a nevadí mu, že řešení někdy vyžaduje víc intuice než logiky. V prohlížeči jede bez problémů přes DOSBox emulátory, takže odpadá i ta legendární procedura s konfiguračním souborem, na kterou jsem strávil víc odpolední než na samotné hře.