Cosmic Crusader

Galaxie se hemží nepřáteli a ty máš jednoduchou úlohu: nestát. Cosmic Crusader je stará DOS-ová střílečka z počátku osmdesátek, kterou dnes málokdo pamatuje — a není divu. Není to hra, která by vás okouzlila hloubkou nebo inovací.

Ovládáte vesmírnou loď pohybující se po obrazovce plné letících projektilů a nepřátel. Cíl je primitiv k nepříčetnosti: přežít vlny útoku, sbírat bonusy a pokračovat na další poziomní. Zasazení je kosmické, ale do tematiky se toho moc nevejde — je to klasická arcádní střílečka bez emocí i příběhu. Pohyb, střelba, těkání. Nic víc.

Hra se ovládá jednoduše, jak se v těch dobách patřilo. Pohyb a střelba, nic navíc. Grafika je primitivní — bílé čárky a čtverečky na černém pozadí, bez jakéhokoli nádherného obrázku nebo detail. Zvuk? Pípání, které by vám po minutě silně zamrzlo. Hraní je monotónní rutina — vlny se opakují, přesun na další level se liší jen počtem nepřátel a jejich rychlostí. Není tu ani skrytá taktika, ani překvapení. Prostě tam stojíte a kusete do toho, co létá.

Cosmic Crusader představuje arcádní peklo, které se valilo z devadesátek do počítačů. V době vzniku to bylo další z tisíců pokusů využít craving lidí po Space Invaderech. Hordy těchto her se tehdy objevovaly na osmibitových počítačích a DOS-u — něco se chytilo, naprostá většina zmizela do tmy. Tenhle výtvor patří druhé skupině. Není to úplně zajímavé ani jako historická kuriozita — spíš jako průměrný důkaz toho, že ne všechno, co se v modu střílečky napsalo, stálo za to zachovat.

Pokud jste příznivcem arcádního purismus bez frází a dekoratérství, najdete si tu své. Pokud ale hledáte hru s vzrušením, které by vám zůstalo v paměti déle než deset minut, podívejte se jinam. Cosmic Crusader se hraje dnes hlavně proto, aby vaše sbírka DOS her vypadala kompletněji — ne proto, že byste ji obzvlášť chtěli.