Mega Tron

Něco mezi Astrojádrou a grafitovým experimentem. Mega Tron na Spectru je jedním z těch titulů, kterých je plno — dnes už neví ani sám autor, co s ním chtěl. Vesmírný střílej, kde letíš přes čtverečky a střílíš do čtverečků, kterou titul dostane tužkou do svého sešitu školitel v základce a hned je zapomene.

Jde o klasické galágové řešení v osmibitovém hávu. Letíš ve své lodi shora dolů přes několik úrovní, terče jsou v různých formacích, padají ti nepřátelské střely, ty se snažíš je vyhnout a zastřelit jich víc, než tě stihnou. Nic geniálního, nic mauvého — prostě starý chleb v novém balení. Barvy jsou na Spectru solidní, animace pracuje bez chvění. Zvuk, pokud se dá takhle říkat těm pípajícím sekvencím, prostě je tam.

Hratelnost je věc svého času. Ovládáš jednoduše, stiskneš klávesu, letíš vlevo nebo vpravo, druhá tlačítko a střílíš. Není tu nic, co by tě zaskočilo — ani chytrý AI, ani prekvapivý level design, ani možnost upgradů. Jdeš vpřed, dokud tě nezastaví střela nebo konec úrovně. Specifikum Spectru znamená, že se někdy nedokážeš rychle pohnout z místa, kde chceš, a najednou tě hit mrtvička, která tam byla chvíli bez videa. Starý příběh.

Mega Tron si nikoho nezavazuje na věčnost. Nebyl to titul, co by tví třídní spolužáci psali si do kazet v kroužku výpočetní techniky. Patří do těch her, které si někdo naprogramoval v říjnu, vydal v listopadu a v prosinci už na něj zapomněl. Ale to je přesně ono — Spectrum byl plný takových pokusů, a někdy z nich vyšla skvělá hra, někdy průměr, často nuda.

Chceš-li si zahrát galagu z těch let bez větších nároku na kvalitu, ale v duchu doby, tady ji máš. Nejde to být špatné, je to jen strašně zapomenutelné. Jako polovinu her na Spectru, upřímně řečeno.