Marathon 2 - Durandal

Bungie. Dneska to jméno každý spojuje s Halo nebo Destiny. Ale v polovině devadesátek to byla malá firma z Chicaga, která dělala hry primárně pro Apple Macintosh — a většina PC hráčů o ní neměla ani tušení.

Marathon 2: Durandal vyšel v roce 1995 na Macu, na PC se dostal o rok později a byl přitom jedinou hrou z trilogie, která se na DOS vůbec objevila. První Marathon a závěrečná Infinity zůstaly výhradně na Applu. Takže pokud jsi v devadesátkách seděl u pecéčka, Durandal byl tvoje jediná šance ochutnat, co Bungie v tomhle žánru umí. Střílečka z pohledu první osoby, zasazená do sci-fi vesmíru plného umělých inteligencí, lidských kolonistů a mimozemské rasy Pfhor.

Hratelnost stojí na solidním základě — pohyb je plynulý, zbraní je slušná řada a level design pracuje výrazněji s vertikalitou a vodou než tehdy obvyklé Doom klony. Hra tě ale nedrží za ruku. Cíle misí jsou někdy nejasné, prostředí se opakuje a bez mapy, která naštěstí existuje, se v chodbách snadno ztratíš. Obtížnost je nerovnoměrná — části hry jsou příjemně tuhé, pak najednou narazíš na pasáž, kde se jen brodíš vlnami nepřátel bez většího důvodu.

Co Marathon 2 tehdy odlišovalo od konkurence, byl příběh. Lore bylo ukryté v terminálech — textových obrazovkách, u kterých sis mohl přečíst zprávy od AI Durandala i dalších postav. Kdo to přeskočil, hrál generickou střílečku. Kdo četl, dostával překvapivě ambiciózní vědeckofantastický narativ v době, kdy měl Doom za zápletku „je peklo, střílej". Tahle vrstva dala sérii Marathon kult, který přetrval dodnes — fanoušci ji udržují při životě přes projekt Aleph One.

Dnes si Durandal zahraješ v prohlížeči právě díky Aleph One portu a je to zdarma a legálně. Sedne ti, pokud máš trpělivost na starší design — pomalé tempo, bez automapování bojových cílů, s estetikou, která rok 1995 neskrývá. Pokud tě ale zajímá, jak Bungie přemýšlelo o střílečkách ještě před tím, než dostalo do ruky Xbox, je tohle přesně ten dokument, který si přečíst stojí.