Personal Banking System

Když se na disketě objevil Personal Banking System, někdo zřejmě myslel vážně. Ne jako na zábavě, ale na tom, aby si lidi mohli v osmdesátých letech spravovat peníze na Spectrumu. Softwarový experiment, který dnes zní jako žart, ale tehdy to byla docela logická myšlenka — počítač ve třídě či rodině, tak ať aspoň něco užitečného.

Jde v podstatě o simulátor domácího účetnictví, ne o hru v tradičním smyslu. Zadáváš příjmy, výdaje, sleduješ stavy konta. Mohli bychom říci, že to je jakýsi předchůdce tabulkových kalkulátorů, ale spíš to připomíná nucenou domácí úlohu, kterou ti zadal matematik. Cílem není zvítězit či přežít, ale zorientovat se v tom, kam ti tečou peníze.

Ovládání je jednoduché — menu, číslice, potvrzení. Žádný akcelerometr, žádný časový tlak, žádná hudba, která by ti zbourala uši. Výsledek je tak fascinantně nudný, že si člověk položí otázku: jak to vůbec mohli vydat na médiu? Ale bylo to dobou, kdy každý kousek kódu měl cenu. Disky se prodávaly jako výukový software, byla to jakoby počítačová příloha v časopisu Mladý svět.

Zestárlo to čistě proto, že dnes máš na mobilu desítku lepších aplikací a ani nemusíš přemýšlet. Ale z perspektivy devadesátek jde o zajímavý doklad — někdo věřil, že by si majitelé Spectra mohli vést finanční deník přes klávesnici s gumovými klávesami. Ambiciózní, ale špatně tipované.

Dnes to není zábava, je to spíš kuriozita. Zahrát si ji můžeš jako svědka doby, kdy se počítač ještě chápal jako všeumělný nástroj, ne jako herní stroj. Má historickou hodnotu, ale pocit z hraní je spíš sklíčující než příjemný. Pokud jsi zvědavý na to, jak si počítačisté představovali budoucnost, stojí to za pět minut v emulátoru.