Infiltrator II

Rok 1988, večer, táta říká, že za hodinu jdeme spát. To bylo před třemi hodinami. Infiltrator II mě tehdy přišpendlil k monitoru tím samým trikem jako jednička — dal mi helikoptéru, uniformu a pocit, že jsem špión z béčkového thrilleru, který se nějak zašantročil do mého pokoje.

Hra navazuje přesně tam, kde skončil originál z roku 1986. Šílený diktátor, kterého jste v prvním díle zřejmě dostatečně neporazili, si dal dohromady nové síly a světu opět hrozí záhuba. Do toho vstupuje Johnny „Jimbo Baby" McGibbits — jméno, které bylo tehdy vrcholem ironie a dnes zní jako výtvor generátoru nesmyslů. Tři nové mise, stejná základní struktura: přiletíte, pronikete, zničíte.

Infiltrator II je v jádru dvě hry v jednom. Nejdřív pilotujete vrtulník — a to je pořádná simulace s přístrojovou deskou, výškoměrem, radarem a nepřáteli, kteří vám nedají volný průlet zadarmo. Pak přijde pozemní část: převléknete se za nepřítele, mícháte se do davu hlídek, plníte sabotážní úkoly a doufáte, že váš falešný průkaz obstojí. Kombinace obou přístupů dávala hře hloubku, na kterou čistá střílečka nestačila. Ovládání vrtulníku je precizní, ale náročné — bez manuálu jste první hodinu strávili tím, že jste padali jako kámen.

Co Infiltrator II dokázal lépe než spousta současníků, bylo napětí při infiltraci. Neměli jste nekonečno životů ani možnost prostřílet se vším. Museli jste přemýšlet, odhadovat, kdy promluvit a kdy zůstat zticha. To zestárlo překvapivě dobře. Co zestárlo hůř, je uživatelská přívětivost — hra vám nevysvětlí skoro nic, chybová hlášení jsou kryptická a smrt přichází z důvodů, které pochopíte až zpětně. Savepoint jako koncept tehdy ještě nebyl samozřejmostí, takže neúspěch v pozdní fázi mise byl opravdu trestný.

Dnes Infiltrator II sedne tomu, kdo má trpělivost na hry, které předpokládají, že si sám přijdete na to, jak věci fungují. Nostalgikům okolo čtyřicítky připomene, jaké bylo hrát bez návodů na YouTube — s kamarádem vedle, který tvrdí, že tohle on dal napoprvé. Dal ho tehdy? Nepřesvědčivé. V prohlížeči si ho zahrajete bez instalace a bez DOSBoxu, a i když té druhé hodině teprve začnete rozumět, proč ta hra fungovala, stojí za to zjistit proč.