Fig Chess

Šachy na Spectrumu? Vždycky jsem si myslel, že to je přesně ten typ hry, kterou lidi hrají hlavně proto, aby si dokázali, že jejich počítač vůbec něco umí. Fig Chess se rozhodl být jedním z těch ambiciózních pokusů převést královskou hru do osmibitu.

Je to šachový engine — počítač proti tobě, klasika devadesátkových Spekter. Hrací pole na obrazovce, figurky v relativně čitelné grafice pro normu té doby, a tvůj úkol: udělat rozumný tah a potom čekat, až si stroj rozmyslí svůj. Tempo hry pohybu figurky — ne bouřlivé, spíš meditativní. Pokud nejsi nadšenec do šachů, nebude tě to drhnout; pokud jsi, dostaneš slušný soupeř, který nemusí být ani nejjednodušší porazit.

Ovládání je jednoduché — vyber figurku, vyber cílové pole, hotovo. Žádné pokročilé nabídky, žádný trénink otevření, žádný rozbor partie. To je věc; Fig Chess není program na studium šachů. Je to spíš společenská hra na dlouhý večer, když máš chvilku a chceš si hrát zápas s kusem kódu. Spectrum toho moc nenabízí — barevnost je takraká, animace minimální — ale funguje.

Tahle hra reprezentuje určitou idealistickou představu, co může počítač z osmdesáti let udělat: vzít si klasiku, kterou hrají tisíciletí, a najednou ji provozovat sám. Není to vynikající. Není to ani zajímavé z pohledu grafiky. Ale že to vůbec funguje, že si stroj zapamatuje pravidla a hraje logicky, to bylo v té době úctyhodné. Stejně tak dnes už zbývá jen nostalgie a zvědavost.

Dnes si ji zahraješ v emulátoru, když tě zajímá, jak vypadal šach na Spectrumu. Není to hra, kterou by sis vybral před svými miliony dalších možností. Ale jako malý kousek historie — důkaz, že i v roce, kdy měl počítač paměti méně než dnešní pračka, se někdo odhodlal nahrát si intelektuální výzvu přímo do hardware — to má své kouzlo.