Brain Damage

Když se na obrazovku Spectra kouknul v polovině osmdesátek nějaký programátor a pomyslel si „uděláme hru, kde si hráč poničí mozek", měl zřejmě vážně tvrdou denní normu Lines of Code. Brain Damage je jedním z těch titulů, které se ocitly na okraji vědomí — neznámého data, neznámého tvůrce, jen stejně neznámé údajně zajímavé myšlenky.

Jde o puzzle či akční hru, která se točí kolem nějaké abstraktion — nejspíš o manipulaci se prvky na obrazovce, sbírání věcí nebo řešení logických úkolů. Na Spectrumu to znamenalo jednoduché grafiky, omezené barvy, zvuky z vestavěného reproduktoru. Přesný obsah zůstává zatím trochu matný, protože historie hry se postupně rekonstruuje; víme jen, že existuje a že existují na ni emulátory.

Hraje se nejspíš přes klávesnici — Spectrum způsob jiný neuměl. Buď se sbíraly body, nebo se plnily úkoly na čas, nebo se řešily prostorové logické úlohy. To je standard té doby. Zestárnutí půlstoletí znamená, že dnes to vypadá jako něco mezi abstraktní uměleckou instalací a školním cvičením z Commodore BASIC-u.

Brain Damage se zapisuje do zvláštní části retro archivu — her, které existují, ale o nichž se málo ví. Nejsou zapomenuté, protože by byly špatné, ale spíš překryté časem a tím, že je v osmdesátkách vydávalo dvacet výrobců denně do každého koutu herního trhu. Některé hry se staly legendou, jiné tuhle legendou jednoduše nejsou.

Kdo si ji dnes pustí v prohlížeči přes nějaký Spectrum emulátor? Těžko říct. Spíš археolog retro scény než hráč. Čekají tě nejspíš nezvyklé barevné blikání, počítačové zvuky, které nejsou hudbou ani efekty, ale něco mezi tím. Bude to zvláštní — což je vlastně to jediné, co Brain Damage slibuje.