Dolphin Boating Simulator

Když jsem se poprvé podíval na seznam her v počítači, Dolphin Boating Simulator byl poslední věc, kterou bych hledal. Lodka. Delfín. Simulátor. Tři slova, která spolu nehází nikoho do varu, a přesto tady to bylo — střípek něčeho divného, co bylo kdysi třeba někomu stát za to věnovat čas ve vývojářně.

Jde o právě to, co název slibuje: simulátor člunu, kdy se pohybujete po vodě a potkáváte delfíny. Je to z roku 1988, z té doby, kdy se tvůrci programů pohybovali na hranici toho, co byl graficky a konceptuálně možný na PC. Bez velkého příběhu, bez dramatických cílů — jen ty lodka na vodě, elementární fyzika a koukaní se.

Ovládání je spíš experimentování než zábava. Pohybuješ se směrováním člunu, pokus se přiblížit ke zvířatům, která tu plavou. Nechybí ani základní simulační prvky, ale nejde o simulátor v dnešním smyslu — tohle je spíš dřevěný hranoloid, kterým se hýbaš po moři. Grafika je jednobarevná či o dvou barvách, zvuk skromný, interakce minimální. Na devadesátkách to stálo za zkoušku, dnes to vypadá jak věc z počítačového muzea.

Čím se Dolphin Boating Simulator zasadil do paměti? Právě tím, že takové věci vůbec existovaly. Není to hra o hrdých efektech nebo svižném příběhu — je to moment, kdy se učilo programování na skutečném hardwaru, a překvapivě někdo řekl ano této ideji. Z dnešního pohledu se zdá excentrická až absurdní.

Dnes je to spíš kuriozita pro lidi, co je zajímá, jak se pracovalo v osmdesátkách, nebo kdo si chce zkusit skutečně primitivní simulátor. Není to špatná hra proto, že by chybila ambice — chybí jí ambice úplně, a v tom je její zvláštní kouzlo. Když si ji zahrješ v emulátoru, neřekneš si „co to bylo za bédu", ale spíš „aha, takle se to dělalo".