Rok 1991, za oknem zima, v místnosti tma a tichý vrzot pevného disku. Na obrazovce se rozsvítil Sherwoodský les v barvách, které tehdy vypadaly jako zázrak. Conquests of the Longbow mě tehdy bavil jinak než ostatní Sierrovky — nebylo to o vesmíru ani fantasy světě, ale o příběhu, který jsem znal z knihoven a sobotních pohádek.

Hra vás staví do role Robina z Locksley — psance, lučištníka, vůdce smečky veselých zbojníků z Sherwoodu. Šerif Nottinghamský pronásleduje vás i vaše muže, Maid Marian je v ohrožení a Richard Lví srdce sedí kdesi ve vězení. Klasický materiál, nic překvapivého. Jenže Roberta Williamsová a tým v Sieře z toho vyždímali daleko víc, než jen ilustrovanou pohádku.
Systém je klasické point-and-click Sierra rozhraní z počátku devadesátek — textový parser tu již ustoupil myši, ale duch starší školy přetrvává. Hra vás netáhne za ruku. Rozhodnutí mají váhu: zacházíte-li se zajatci nebo chudáky špatně, Robin Hood z vás nebude — a hra vám to dá pocítit ve skóre i v příběhu. To bylo tehdy neobvyklé. Většina adventur prostě čekala na správný příkaz; tady záleželo i na tom, jaký jste člověk.

Vizuálně hra využívala 256 barev VGA naplno a les byl pro rok 1991 skutečně hezký. Hudba na Sound Blasteru dokreslovala atmosféru středověké romantiky bez toho, aby lezla na nervy. Co zestárlo hůř, je trochu nepřehledné ovládání některých sekvencí a fakt, že jedna zmeškáná akce dokáže zablokovat dokončení hry — typická sierrovská past, na kterou jsem si vzpomněl bolestně až po hodině bloudění.

Conquests of the Longbow se dnes hraje jako poctivý kus dobové adventury se skutečným charakterem. Není tak slavná jako Quest série od stejného vydavatele, ale kdo má rád Sherwood, střední věk a příběhy s morálním přesahem, udělá dobře, že si ji v prohlížeči spustí. Jedna večerní session stačí na pochopení, proč se na ni pamětníci usmívají dodnes.