Bram Stokers Dracula

Rok 1993, Coppola právě pustil do kin svého Drakulu a licencí na téma upíra z Transylvánie bylo tolik, že se dalo hrabat. Psygnosis — studio, které umělo udělat věci vizuálně slušné, i když hratelnost občas pokulhávala — přišlo s verzí pro PC. Sednout a čekat, co to dá.

Příběh je záměrně holý: Drákula vás uvěznil, vy jste se dostali ven a teď mu to chcete vrátit. Žádné dialogy, žádná gotická poezie, jen záminku pro to, aby vás hra mohla poslat přes řadu úrovní. Na víc to nárok nemá a ani ho nečiní.

Jde o akční scrollovací střílečku — pohybujete se horizontálně, střílíte co přijde pod ruku a snažíte se přežít. Ovládání na PC bylo v té době standardní záležitostí, klávesnice bez přílišných vymožeností. Hra má několik různých typů nepřátel a zbraňové varianty, které drží průchod aspoň trochu při životě a brání tomu, aby se člověk vypnul úplně. To je upřímná pochvala, protože řada podobných licenčních titulů z té doby nenabídla ani to.

Problém je jinde. Obtížnost je nevyvážená způsobem, který nepůsobí jako výzva, ale jako neochota playtestovat. Některé pasáže jsou frustrující nikoli proto, že vyžadují dovednost, ale proto, že hra hází nepřátele do situací, kde je reakce víceméně otázkou štěstí. A grafika — na rok 1993 přijatelná, vizuálně drží gotickou atmosféru EGA/VGA palety — dnes vypadá přesně tak, jak si umíte představit. Nic, co by vás donutilo zastavit a koukat.

Bram Stoker's Dracula od Psygnosis není špatná hra ve smyslu, že by nefungovala. Je to solidní průměr licenčního titulu z doby, kdy se studia snažila stihnout vlak kinematografické popularity. Zahrát ji dnes má smysl hlavně tehdy, pokud vás baví procházet katalog raných devadesátek a chcete vidět, jak vypadal druhý sled tehdejší produkce — ne ty hry, o kterých se pořád mluví, ale ty, které se prostě prodávaly a pak zmizely z regálů. Na víc si dělat nárok nelze.