Bomb Ed

Když se na Spectrumu objevila hra, která ti dala bombu do ruky a řekla ti „teď si hrej", zbylo ti jen jednoho — chodit po herní ploše a koukat, kam ji hodíš. Bomb Ed je přesně taková věc: jednoduchý, přímočarý nápad bez zbytečné zápletky, bez animovaného úvodu, bez řvavého příběhu. Jsi tu, je tu bomba, je tu cíl. Hotovo.

Jde o puzzle-action hru, ve které se pohybuješ po mřížce a pokládáš výbušniny tak, aby zničily to, co potřebuješ. Reminiscence na Bombermana se vnucuje hned, ale Bomb Ed si drží svoje tempo a logiku. Mechanika je holá: choď sem, polož bombu tam, sleduj, co se děje. Žádné složité combiny, žádné zbytečné grafické ozdoby. Spectrum to znamenalo — barvy, které se točí kolem něhož dvou odstínů, zvuk spíš jako echo z trubky než z orchestru, ale tím pádem i nižší nrok na hardware a prostor pro čistou hru.

To, co drží hráče u obrazovky, je přece jen puzzle aspekt. Není to jen o tom hodit bombu a čekat. Musíš myslet pár tahů dopředu, vědět, jak se bomba chová, kam se rozletí její efekt. Spectrum verze ti toho moc nepoví instrukcí — učíš se pokusem omylem. Po čase si osvojíš logiku, a pak je v tom určitá klikavá uspokojivost. Pak ale přijde chvíle, kdy už víš, jak to funguje, a hraje se to snad sama. Hra není dlouhá, ani netrpí, že by se táhla.

Bomb Ed patří do kategorie her, které jsou dnes zajímavé spíš z historiografie než z nadšení. Na Spectrumu v osmdesátých nebo devadesátých letech se hrála jako cenný čas strávený u obrazovky, protože vybraných titulů nebylo habaděj. Dnes se na ni díváme cez čočku nostalgie — a to je v pořádku. Není to špatně udělaná hra, je jen malá, jednoduchá a nezapamatovatelná.

Pokud máš chuť na bezmyšlenkovitou, krátkou zábavu bez pretenzí na skvělou grafiku nebo příběh, Bomb Ed se dá zahrát online v emulátoru a užít si ten zvláštní pocit těch dávných počítačů. Není to hra, po které se vrátíš týden co týden, ale jako zajímavost ze sbírky klassiky? Určitě stojí pět minut tvého času.