Back to the Future II

Marty McFly se vrací do budoucnosti a s ním i jeho digitální alter ego na Spectru. Pokud jste čekali něco jako střílečku nebo skákačku, která by skvěle využila licenci, pak tu čekáte fatální zklamání, které trvá přesně tolik, kolik zaberou všechny obrazovky dohromady.

Back to the Future II na Spectru je graphic adventure, která vás proženou několika místnostmi a scénami ze snímku. Máte hledat předměty, sbírat je a kombinovat s ostatními kusy inventáře, aby se vám podařilo řešit hlavolamy a pohybovat se dál v příběhu. Jedná se tedy o pokus o interaktivní film — takový, jaký si představovali britští programátoři osmdesátkách, když viděli úspěch podobných her.

Ovládání je klasické pro druh — kurzor skrze klávesnici, klikání na předměty, čtení textu. Grafika je typická pro Spectrum: hlavně monochromatické nebo dvoubarevné scény s minimem detailů. Hratelnost trpí pomalou animací a nepříliš intuitivním rozhraním. Když si vezmeš předmět a chceš ho použít na druhý, čekáš, až hra zareaguje. To někdy trvá. A chyby při řešení úloh tě vrací na začátek bez slitování — žádný hint, žádná nápověda, jen zkouška-omyl v nekonečnu.

Hra ale má svůj historický půvab. V běžné prodejnosti se objevila jen zřídka a fanoušci ji vyhledávají spíš jako kuriozitu než jako zábavu. V devadesátkách to byla pokus, jak vydělat na slavném jménu bez reálného rozpočtu na qualitní titul. Dnes je to přesně to, co chceš: vzpomínka na doby, kdy vydavatelé dostali silné licence a čistě je zdevastovali.

Pokud nejsi posedlý Spectrem nebo sběratel her, nemáš důvod ji hrát. I když si ji rozpustíš v emulátoru online, ujistíš se především o tom, že některé starožitné věci zůstaly v minulosti právem. I pro péči o retro obsesi to není ten nejzábavnější čas, který tvou paměť zaplní.