The Lost Mind of Dr. Brain

Rok 1995, odpoledne, já a přátelé sedíme před monitorem a snažíme se přijít na to, jak složit puzzle reprezentující mozkovou aktivitu. Ne, nehráli jsme žádnou výukovou aplikaci z donucení — bavilo nás to dobrovolně. Sierra On-Line totiž uměla zabalit vzdělávání do formy, která neskřípala.

The Lost Mind of Dr. Brain je třetí díl série vzdělávacích logických her od Sierry. Tentokrát se zápletka odehrává nezávisle na hradu z předchozích dílů — Dr. Brain se pokouší přenést část své inteligence do svého oblíbeného laboratorního krysy, experiment pochopitelně selže a hráč musí pomoci situaci napravit. Záminka je absurdní, ale na to, aby ospravedlnila sérii mozkových cvičení, stačí.

Hra je v jádru sbírka minihier zaměřených na různé kognitivní oblasti — prostorová orientace, jazykové hádanky, hudební sluch, logické sekvence. Každá disciplína se odehrává v jiné části laboratoře a obtížnost jde nastavit, takže to zvládnou děti i dospělí, kteří chtěli jen chvilku zpomalit. Ovládání je čisté, myší bez zbytečností. Grafika v SVGA rozlišení tehdy působila živě a barevně, dnes vypadá jako jakékoli jiné CD-ROM středních devadesátek — solidně, ale bez zvláštního šarmu.

Co sérii Dr. Brain odlišovalo od generického edutainmentu, byl tón. Dr. Brain není otravný učitel, je to roztržitý výstřední vědec, a hra se k hráči nechová jako k žákovi u tabule. Puzzle jsou navrženy s respektem k inteligenci hráče — žádné umělé zpomalování, žádné přehnaně emotivní pochvaly za každý krok. To dnes působí příjemně osvěženě proti modernímu trendu gamifikace, která hráče za každý nádech odměňuje konfetami. Zároveň ale musím přiznat, že jako čistě herní zážitek hra příliš nevydrží — kdo všechny hádanky vyřeší jednou, nemá důvod se vracet. Znovuhratelnost blízká nule.

Dnes The Lost Mind of Dr. Brain sedne nejlépe rodičům, kteří chtějí u počítače strávit čas s dětmi u něčeho smysluplnějšího než je YouTube, nebo nostalgikům, kteří si chtějí ověřit, jestli jejich prostorová představivost zůstala tam, kde byla ve třinácti. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez problémů, a těch pár odpolední, která jsem u ní jako kluk strávil, si stále pamatuji — to o něčem svědčí.