1NSANE

Když jsem si po letech spustil 1NSANE, čekал jsem klasický software od maďarských tvůrců. Místo toho jsem se ocitl v něčem, co se tak snadno nekategorizuje — a právě to dělá tu hru zajímavou. Studio Invictus Games se v roce 2001 pokusilo udělat něco, co se nehodilo do známých políček, a to jim buď vycházelo, nebo vůbec.

Je to experiment spíš než tradační hra. Prostředí, která vidíš na obrazovce, vypadají jako něco mezi režimem editoru a surrealistickou střílečkou — nejsnazší bude říct, že jde o jakousi grafickou demonstraci s herní mechanikou, která tu je spíš pro náplň. Nejde o to skládat příběh nebo projít lineární úrovně. Jde o to pokoušet se něco dělat v prostředí, jehož pravidla nejsou úplně jasná ani po hodinku hraní.

Ovládání je dost přímočaré, pokud se tedy domníváš, že hra ví, co po tobě chce. Ale právě tady je problém — ani ona sama si tím není úplně jistá. Grafika je křivá a účelová, zvuk připomíná to, co si počítač vytvořil sám na sobě. Není to leštěné, není to ladné. Je to surové, trochu trapné, ale právě proto pamětihodné.

Proč si ji pamatujeme? Protože nebyla jako ostatní. V éře, kdy už všichni věděli, jak se dělá adventura nebo střílečka, Invictus Games prostě vzal zápisník a řekl: a co když ne? Nevedlo to k mistrovskému dílu, ale k něčemu autentickému a podivnému, což mělo svou cenu.

Dneska v prohlížeči sedne těm, kdo hledají kuriozitu. Není to hra, kterou by sis pustil, aby ses bavil normálně. Ale pokud tě zajímá, jak vypadal excentrický kout devadesátkovské počítačové tvorby — jak si tvůrci počínali, když neměli peníze a neměli co ztratit — stojí to za tu chvíli.