Worms Armagedon

Byl jsem přesvědčený, že granát přistane přesně tam, kam mířím. Přistál za rohem, odrazil se od stěny, skolil mého vlastního červa a soupeř se smál tak nahlas, že to bylo slyšet přes celý byt. To byl Worms Armageddon — Team17, 1999, a jeden z mála tahových akčních titulů, který dokázal zničit přátelství i ho upevnit ve stejný večer.

Na papíře je to prosté: dvě nebo více skupin červů se pere na jednom 2D terénu, dokud na scéně nezůstane jen jeden tým. Terén je náhodně generovaný nebo vybraný z připravených map, kolo ubíhá, voda stoupá, nikdo nemá kde se schovávat donekonečna. Cíl je jasný, průběh chaotický.

Mechanika stojí na přesnosti a fyzice. Každá zbraň se chová trochu jinak — vítr ovlivňuje balistiku, sklon terénu mění doskok, a svatá trojice granát-bazuka-vzdušný útok vás zaměstná dřív, než se dostanete k exotičtějším kouskům. A těch je požehnaně: vybuchující banán, skunk, který soupeře otraví a oni to celé kolo nesou s sebou, ovládaná střela, nebo svěcená granáda, která hraje Aleluja a pak smete půlku mapy. Pohyb obstarávají lano, padák, bungee, tryskový batoh — každý z nich si žádá trochu praxe a první pokusy o švih na laně nad propastí zpravidla skončí pádem do vody.

Co Worms Armageddon odlišovalo od předchůdců, byl objem obsahu a vyleštěnost provedení. Kampaň pro jednoho hráče s tréninkovými misemi, multiplayer po síti i na jedné klávesnici, editor map, možnost pojmenovat a nakustomizovat červy — na rok 1999 solidní porce. Hlasové balíčky a hlášky červů jsou dodnes neoddiskutovatelnou součástí zážitku. Ono tiché „bye bye", které červík dořekne těsně před tím, než se s žuchnutím potopí, je snad nejznámější zvuk celé série. Grafika je záměrně kreslená, dnes nehraje roli, fyzika naopak stárne dobře — logika odrazů a výbuchů má stále konzistentní charakter.

Dnes Worms Armageddon sedne komukoli, kdo hledá lokální multiplayer, kde se výsledek nezávisí jen na reflexech, ale taky na odhadu větru, úhlu a nervech. Sólo kampaň je přijatelná výzva, ale skutečný důvod hry je parta lidí u jednoho počítače. V prohlížeči si ji zahrajete bez instalace, bez konfigurace DOSBoxu, bez hledání CD. Stačí vědět, kam kliknout — a mít po ruce někoho, komu nevadí prohrát od vlastního granátu.