Autoduel

Rok 1988, Origin Systems, a na disku něco, co by dnes dostalo přívlastek „šílený hybrid". Autoduel jsem tehdy spustil s pocitem, že se spletli v popisu na obalu — RPG nebo závodní hra? Odpověď zněla: obojí, a ještě trochu více.

Hra vychází z deskovky Car Wars od Steve Jacksona, která si v osmdesátkách budovala slušnou komunitu kolem zbraní montovaných na auta a arénových soubojů. Origin z toho vytáhl počítačovou adaptaci zasazenou do postapokalyptické Ameriky, kde silnice patří ozbrojencům a slušní lidé chodí pěšky — tedy pokud vůbec chodí. Hrajete řidiče, který si chce vydělat dost na to, aby přežil, a ideálně se přitom proslavil.

Na začátku rozdělíte body mezi tři dovednosti: řízení, střelectví a mechanika. Volba ovlivní, jak snadno zvládnete souboje v arénách, nakolik škody opravíte za přijatelnou cenu a jak přesně umístíte raketomet na střechu pickupu. Samotné jízdy a přestřelky probíhají v pohledu shora, akčně, s tuhou kolizní fyzikou. Mezitím cestujete po mapě, přijímáte přepravní mise, kupujete zbraně a vozidla a postupně budujete svou reputaci. Herní smyčka v roce 1988 nepůsobila jako rutina — naopak, ta kombinace správy postavy a přímé akce byla vzácná.

Co dnes zestárlo dobře: atmosféra. Svět Autoduelu je konzistentní, chudý na texty, ale bohatý na náladu. Každý výjezd z garáže nese skutečné riziko. Co zestárlo hůře: ovládání v boji chce čas a toleranci vůči frustraci, a interface je výmluvně z doby, kdy slovo „intuitivní" ještě nebylo v popisu her povinné. Hra vám nic nevysvětluje, manuál byl součástí zážitku — bez něj tápete déle, než je příjemné.

Autoduel dnes sedne hráčům, kteří mají rádi hry s charakterem a nevadí jim, že se musí nejdřív prokousat vrstvou archaického designu. Je to kus herní historie, který ukazuje, jak Origin přemýšlel o žánrových křížencích dřív, než se to stalo módou. Zahrát si ho v prohlížeči zabere pět minut na nastavení a vrátí vás do doby, kdy RPG nemuselo znamenat čtyřicet hodin cutscén.