Ultima: od sáčku se zipem k žijícímu světu

Ultima začala jako hra, kterou Richard Garriott prodával v sáčku se zipem. Ultima 0 - Akalabeth je ještě čistý sestup do podzemí z pohledu první osoby, ale kostra, kterou série používala dál, je tam už vidět. Rané díly jako Ultima III - Exodus ji rozšířily o mapu složenou z políček, po které se pohybuje celá družina, zatímco dungeony zůstávají v pohledu z očí postavy. Fantasy se přitom bez okolků míchá se sci-fi, takže vedle draka narazíš na věci, které do žánru podle učebnice nepatří.

Zlom přichází se čtvrtým dílem. Ultima IV - Quest of the Avatar nemá závěrečného zloducha, kterého bys porazil a měl hotovo. Místo toho hra průběžně hodnotí tvoje chování podle osmi ctností: jestli lžeš obchodníkovi, jestli utíkáš z boje, který jsi sám začal, jestli si necháš vrácené peníze navíc. Chovat se slušně musíš i tam, kde tě nikdo nekontroluje, protože právě tam si hra vede záznam.

Svět, který si žije sám

Ultima V - Warriors of Destiny a šestý díl na tom stavějí dál: postavy mají vlastní domy a denní rozvrh, v určitou hodinu bývají na určitém místě, takže se s někým musíš potkat, ne ho jen najít. Ultima VII: The Black Gate pak úplně ruší hranici mezi cestovní mapou a městem — je to jeden souvislý svět a skoro každý předmět jde zvednout, přenést a použít, včetně pekáče v cizí kuchyni. Vlastní cestou jde Ultima Underworld - The Stygian Abyss: opravdové trojrozměrné podzemí, kde se dá dívat nahoru a dolů a kde místo políček řešíš svahy a lávky.

V katalogu si přímo v prohlížeči pustíš Akalabeth, třetí, čtvrtý, pátý i šestý díl a Underworld. Sedmička a Ultima Online, která sérii převedla do trvalého online světa, jsou tu zatím jako profily.