Tubular Worlds

Rok 1994, Sound Blaster praská a na obrazovce se řítí tucet pixelových nepřátel najednou. Pamatuji, jak jsem tehdy hledal jakýkoli side-scrolling shooter, který by se aspoň vzdáleně přiblížil tomu, co jsem viděl na konzolích kamaráda s Megadrivem. Tubular Worlds od Creative Game Design byl jeden z pokusů dostat ten pocit na PC.

Příběh je záminkou, ne motivací. Jsi kadet, máš zkoušky, létáš virtuálními světy a střílíš. Čtyři úrovně, na konci každé boss. To je celé. Kdo od side-scrolling shooteru roku 1994 čeká scénář, hledá špatnou adresu.

Hra samotná jede v horizontálním scrollingu, loď se pohybuje po celé obrazovce a nepřátelé přilétají zprava v různých vlnách a formacích. Střelba funguje, pohyb je svižný, kolize jsou čitelné — základ tedy drží. Problém je, že hra nikdy pořádně nepřidá. Vlny nepřátel se opakují, prostředí čtyř světů se vizuálně liší, ale hratelnost pod tím zůstává stejná od začátku do konce. Žádné překvapení, žádný výrazný skok v obtížnosti, žádná mechanika, která by přišla v polovině hry a řekla: teď to bude jinak. Zkrátka to, co v roce 1994 na PC procházelo jako solidní zábava na odpoledne, dnes působí jako demo, které se rozhodlo být celou hrou.

Tubular Worlds si nikdo moc nepamatuje, a upřímně — ani není proč. Nebyl to špatný titul, ale nebyl ani dost dobrý na to, aby se zapsal. V době, kdy na PC kraloval Epic Megagames se svými sharewarovými akcemi a každý druhý týden vyšel nový shooter ze zdejšího podzemí, se tahle hra prostě ztratila. Technicky byla průměrná, hudba a zvuky splnily minimum, grafika byla funkční. Nic z toho ale nepřerostlo kategorii „ujde".

Dnes si Tubular Worlds zahraje nejspíš ten, kdo buď systematicky prochází katalog DOSových akčních her, nebo hledá něco, co za půl hodiny začne i skončí. Na to druhé se hodí celkem dobře — ovládání se naučíš za dvě minuty, hra tě nezdržuje a ve čtyřech úrovních není co bloudit. Jako kratochvíle v prohlížeči přes emulace to splní svůj účel. Jen nečekej, že se k ní vrátíš.