Tronic

Tenhle Tronic se zatím v paměti neuchytil jako taková úplná sláva, i když název si člověk při zmínce o devadesátkách hned vybaví. Jde o jednu z těch arkád, která se narodila někdy uprostřed období, kdy se DOSovské hry množily jako houby po dešti a ne všechny si zasloužily proniknout do povědomí. Ale pojďme si ji vzít pod lupu.

Hra staví na jasné premisse: pohybuješ se po herní ploše, střílíš, vyhýbáš se tomu, aby tě trefili. Typická arkáda bez velkých ambicí na příběh. Žádný kontext, žádné drama — jen tu plochu, nepřátele a tvoji zbraň. Devadesátky byly plné těchto her, kde se vymýšlelo minimálně a hralo se bezostyšně. Tronic se v tomto ohledu nijak nevymyká.

Hraje se rychle, s tím, že reflexy hrají velkou roli. Nejde o žádný puzzle, kde bys se mohl posadit a přemýšlet. Hned jak začneš, hned ti po patách jsou. Ovládání je jednoduché — musisz se zorientovat pohybem a pálkou správným směrem. Ty starý arkády s nimi nehraj přespř, ale ten Tronic není nijak obzvlášť problematický na to, aby se v něm člověk ztratil. Je to v pořádku.

Jak to už s takovými hrami bývá, estetika je dnes k něčemu takovému prostě příliš minimalistická. Grafika připomíná spíš elektronický cvičebník než opravdovou zábavu. Zvuky jsou příslušné — pípání, cvrčení, nic extra. Ale to k devadesátkám patřilo. Pokud se vůbec do paměti zapsala, tak asi jen jako taková průměrná arkáda bez zvláštních kvalit.

Tenhle Tronic není hrou, kterou bys musela podnikl cestu weby s retro hrami hledat. Ale pokud se na něj narazíš, chvilku to může utrápit. Není špatná, není dobrá — prostě je. Pokud máš rád starý arkády bez větších nástrah a chceš se chvíli bavit něčím bez větších nároků, tak jasně. Ostatní si jistě najdou něco zajímavějšího.