RoboMaze II Part 3: The Penthouse

Když si na mysli jenom ten název — RoboMaze II Part 3 — je jasný, že tady nejde o logiku, ale o pokračování v řadě, kterou už někdo dávno sledoval. V roce 1991 se to na PC pokládalo za normální: série bez velkého ceremoniálu, bez výmyslů, prostě další díl. Tuhle hru nejspíš nikoho překvapila, ale těch, co ji měli, ji zajímala.

Jde o bludiště v rozpočtu. Procházíš místnostmi v první osobě, orientuješ se podle mapy, hledáš východ a sbíráš věci — klasika, která platila tenkrát i dnes. Zasazení se alespoň snaží: "penthouse" v názvu slibuje nějakou výšku, pohyb po věžích nebo mezi patry. Není to Ultima, není to grafická bomba, ale má tu přímou logiku prostředí: jsi v bludišti, musíš se dostat ven.

Ovládání funguje jako typický textový průchod se grafickým doplňkem — pohyb klávesami, otáčení, vyklikávání. Nic revolučního. Bludiště není tak velké, aby tě frustrovalo, ale není ani tak malé, aby to byla jednodenní záležitost. Hru táhne to, že každá místnost vypadá jinak a někdy se v ní skrývá něco užitečného. Tempo není rychlé, spíš to je pažitý krok vpřed, střihnut do strany, zpět — mapa v ruce, úkoly v tahu.

RoboMaze II Part 3 se dnes netvrdí, že je něco víc, než je. Nejde o velkou hru, ani ne o kultovní počin. Je to díl řady, který si našel své hráče a pak se ztratil mezi stovkami dalších PC produktů devadesátek. Bez slavného jména, bez půvabného vzhledu — jen tichý dungeonský klokan v publiku, které si skoro nikdo nepamatuje.

Zahrát si ji dnes má smysl, chceš-li vnímat počítačové hry bez průpravy, bez tutoriálů, bez snahy ti rozmazlit. Je to mapa a logika, nic mimo to. V prohlížeči nebo přes emulátor je to otázka půlhodiny na kulatého hráče — můžeš ji zvednout, kouknout, co to je, a jít dál. Pro retro nadšence, co si pamatují, kdy se hudba z repráku Sound Blasteru ještě slyšela, má ve své skromnosti něco autentického.