Tiro de Pichon

Když se nahraje Tiro de Pichon na Spectru, hned poznáš, že jde o něco zcela异ného od běžných střílečů a plošinovek osmdesátek. Není tady žádná vesmírná loď ani zápal slámy — je tady puška, terč a prostá matematika fyziky. Hra se rodila v Španělsku jako cvičení v preciznosti; název to napovídá — jde doslova o střelbu na holuba, sportovní disciplínu z dob, kdy si boháči mohli dovolit střílet si pro zábavu živá zvířata.

Hraje se to jako balističtická úloha. Máš pevný bod, můžeš nastavit úhel střelby a sílu výstřelu, pak střílíš a čekáš, jestli tref holuba — nebo spíš cíl, který se pohybuje po obrazovce jako holub. Není tady doba — hraje se na časy, body za přesnost, za sérii zásahů. Grafika je primitivní, víceméně stavebnicová; Spectrum to zvládá bez zádoby, prostě čáry a pixely. Barvy? Faraón jich měl víc.

To, co z toho dělá alespoň chvíli zábavné, je právě ta jednoduchost. Nespěcháš se, nemáš co ztratit na čase, jen jde o to trefit správně. Jako v golfu — fyzika proti intuici a trpělivosti. Ovládání je minimální, co chceš. Když se to jednou pochopí, povětšinou už se nezimní; buď se do toho ponoříš a pílíš si na vyšší skóre, nebo si uvědomíš, že sportovní hry na 8-bitech tímhle způsobem nepatří na obrazovku, ale na hřiště.

Dnes by si ji nikdo nezahrál z touhy po zábavě. Jako historický artefakt, jako důkaz, že Španělské vývojáře řešily věci, na které se ostatní ani nepodívali? V pohodě. Vidět, jak se někdo snažil na Spectru něco neukazatelného? To má cenu. Pro módní investigatory herní historie je to zajímavá otázka — proč tahle hra vůbec vznikla a jak se prodávala. Jako hra na hraní ale není — a nebyla.