The Burps

Když si dnes člověk vzpomene na počítačové hry z raných devadesátek, představí si grafiku s pixely vel'kými jako kostka cukru a zvuk připomínající drt'ění plastové tuby. The Burps jsou pro tenhle svět vytvořeny — game od neznámého výrobce z roku 1993, kdy se ještě chuť k experimentu předbíhala chuť k detailům.

Jde o prostou plošinovku, kde se hráč snaží projít úrovněmi a sbírat věci cestou. Název odkazuje na protagonistu, kterého pojednáním po obrazovce a překonáváním překážek hneme dál. Není tu žádný pokoutný příběh, žádná cinematic opening — prostě se hraješ a víc ne. Prostředí vypadá jako by ho někdo kresbičkou namaloval na papír a pak to někdy v pátek odpoledne zdigitalizoval.

Ovládání je základní, jak se sluší na hru té éry — pohyb a skok, nic víc. Fyzika je poddajná, která si dělá, co chce; skákání má tendenci být buďto příliš mokré anebo příliš suché. Úrovně nejsou nijak zvlášť vychytralé na designu, spíš to vypadá, že si je autor konstruoval průběžně, bez velkého plánu. Nejmenší chybu a padneš zpátky na začátek. To nemusí být špatně, ale u The Burps to cítíš jako nedostatek trpělivosti spíš od tvůrce než od hry.

Takovéto hry si dnes pamatujeme málokdy jménem. Pamatujeme si je jako tíhu DOS archivu — bezejmenné experimentální kousky, kterými nás otcové a bratři nudili, když nám Lemmings nebo Commander Keen vypadly z módy. The Burps je přesně ten typ titulu, který si mezi tisícovkami shromážděnými na floppies nikdo nikdy neuvědomil.

Dnes tu hru zahrát lze v emulátoru nebo online na retroherních serverech. Není to zážitek, který ti změní svět, ale je to zajímavý čas stroj — případ z doby, kdy se taky na počítače dalo nahrát úplně cokoli bez páru kontroly kvality. Stojí to pár minut zejména jako kuriozita, jako důkaz toho, že ne všechno z devadesátek bylo zlatého dna.