Return to Ringworld

Ringworld jsem poprvé potkal přes Niven, ne přes hru. Knížka mě chytla tou absurdní megastrukturou — prsten obkružující hvězdu, miliony čtverečních kilometrů povrchu, civilizace na něm zapomenuté. Když pak Tsunami Games v roce 1993 vydali první adventuru podle této předlohy a o rok později přišlo pokračování Return to Ringworld, bylo jasné, že to není jen jeden z těch sci-fi klonů, které tehdy lezly z každé diskety.

Příběh druhého dílu staví na klasické zápletce: hrdina zachránil galaxii od velké války, jenže místo vavřínů dostal nálepku psance. Patriarcha — vůdce kočičí rasy Kzinů — se od celé věci distancoval a vy jste při svém hrdském činu zlikvidovali jediný důkaz, který by vás mohl očistit. Takže zpátky na Ringworld, tentokrát ne jako záchrance, ale jako fugitiv. Se sebou máte Hledače a Mirandu, partičku dostatečně různorodou na to, aby adventura mohla přepínat mezi postavami a občas z toho vytěžit zajímavé situace.

Hra funguje na point-and-click základech, které byly v roce 1994 naprosto standardní — myš, inventář, kombinování předmětů, dialogy. Rozhraní je čitelné, grafika solidní na svou dobu, prostředí Ringworldu vizuálně různorodé. Problém je jinde: puzzle design má tu nepříjemnou vlastnost, kdy logika řešení existuje především v hlavě autora, ne v hlavě hráče. Pár míst jsem před lety tupě proklikal metodou všechno na všechno, a upřímně, dnes by mě to bavilo ještě méně. Přepínání postav přidává vrstvu taktiky, ale nevyužívá ji důsledně — spíš povinnost než příležitost.

Co Return to Ringworld drží nad vodou, je atmosféra a předloha. Nivenův Ringworld je natolik specifické místo, že samotná procházka po něm má hodnotu. Různé kultury, prastaré technologie, divoká měřítka. Tsunami se toho chytili a aspoň vizuálně ho servírují poctivě. Dabing, který přibyl oproti prvnímu dílu, byl v roce 1994 pořád ještě atrakce, i když herci se pohybují od přijatelného po kostrbatý. Zestárlo to viditelně, ale ne nesnesitelně.

Dnes si Return to Ringworld zahraje hlavně ten, kdo Nivena četl a chce tu předlohu prožít interaktivně — nebo kdo systematicky mapuje adventury zlaté éry a chce mít katalog kompletní. Jako první adventura to není, jako hrdina žánru také ne. Ale jako výlet do specifického sci-fi světa, zakousnutý do solidní detektivní zápletky o očišťování jména, to funguje pořád dost dobře. Emulátorem přes DOSBox, s walkthroughem po ruce pro ty záludnější puzzle — a jde se na to.