Rambo III

Rok 1988, v kinech běží Rambo III a Ocean Software ví, co dělat: rychle vydat hru, dokud je téma horké. Licence, deadline, hotovo. Výsledek je přesně takový, jaký byste čekali.

Hra vás posadí do role Johna Ramba a pošle ho do Afghánistánu zachraňovat zajaté přátele ze sovětské pevnosti. Námět věrně kopíruje film — studená válka v plném proudu, mudžáhedíni jako spojenci, Sověti jako bezejmenní záporáci. Zasazení bylo tehdy aktuální, dnes to působí jako lekce z učebnice dějepisu.

Jde o akci pohledem shora, takový střílecí bludišťák, kde procházíte pevnostními koridory, likvidujete vojáky a hledáte rukojmí. Ovládání je funkční, ne pohodlné. Pohyb má tu charakteristickou tuhost, která byla tehdy normou — Rambo se otáčí, jako by měl v botách beton. Nepřátelé se objevují ve vlnách, munice ubývá rychleji než trpělivost a orientace v opakujících se prostorech vyžaduje buď dobrou paměť, nebo kus papíru na mapování.

Ocean tehdy chrlil licencované tituly jako na běžícím pásu a Rambo III je toho typickým příkladem. Není špatný, ale není ani dobrý. Je průměrný způsobem, který v sobě nemá nic zákeřného ani nic výjimečného. Grafika na PC verzi svou dobu nezahanbila, zvukový doprovod byl... přítomen. Na 286 nebo 386 to jelo slušně, Sound Blaster přidal alespoň pár výbuchů s charakterem. Co zestárlo nejhůře, je ta absolutní nemilosrdnost v orientaci — bez mapy nebo zápisků jste se v pozdějších fázích ztratili spolehlivě.

Dnes Rambo III osloví hlavně sběratele dobové atmosféry a fanoušky filmové série, kteří chtějí vidět, jak vypadala licencovaná hra z éry, kdy „licencovaná hra" byl skoro synonymem pro rychlovýrobu. Pro ostatní je to spíš historický artefakt než zábava na večer. Pokud vás zajímá, jak Ocean pracoval s filmovými předlohami — a zajímat vás to může, protože dělali podobných her desítky — je Rambo III poctivým vzorkem té produkce. Nic víc, nic méně.