Top Gun

Bylo to léto 1987 a kino ještě doznívalo Maverickem a Goosem. Pak přišel Ocean Software a rozhodl se na vlně Top Gun vydělat — způsobem, který fanoušky filmu pravděpodobně příliš nenadchl.

Hra s filmem sdílí jen název a přibližnou atmosféru stíhacích letounů. Žádné cutscény, žádný příběh, žádný Iceman. Jde o přímočarý letecký souboj — you vs. nepřátelské stíhačky, bez ambice být čímkoli složitějším. Simulátor to není ani náhodou, spíš arkáda v kabátě leteckého tématu.

Obrazovka je rozdělená na dvě části: pohled z kokpitu nahoře a radar či přehled dole. Ovládáte letoun, vyhledáváte cíle a sestřelujete, co se dá. Mechaniky jsou jednoduché až na hranici skeletálního minima. Na dobový PC hardware to nekladlo žádné nároky, jenže to se vymstilo — grafika byla chudá i na rok 1987, kdy Elite nebo jiné letecké tituly ukazovaly, že drátový 3D model může vypadat přijatelně. Tady se toho moc neděje a to, co se děje, nevypadá dobře.

Ocean v té době vydával licencované hry ve stylu pásu — rychle, levně, pod heslem „název prodá krabici". Top Gun do tohoto vzorce sedí dokonale. Není to nutně špatná hra v tom smyslu, že by nefungovala, ale je to hra, která existuje hlavně proto, že film byl hit. Pokud jste ji v roce 1987 dostali k Vánocům, asi jste ji po hodině odložili a šli ven kopat do sněhu. Vzpomínám si na podobné tituly — krabice slibovala dobrodružství, disketa dodala zklamání.

Dnes ji zahraje především ten, kdo chce zmapovat, jak vypadal nižší konec herní produkce osmdesátých let — nebo kdo prostě sbírá všechno, co kdy neslo logo Top Gun. Jako herní zážitek toho moc nenabídne ani nostalgikovi, protože nostalgii tu těžko najde. Pokud vás ale zajímá, jak tenkrát fungoval byznys s licencemi, je to docela výmluvný příklad.