Premier Manager 2

Když se v devadesátkách řeklo manažerská simulace fotbalu, spoustě lidí se vybavil Premier Manager. Tenhle disk z roku 1993 byl jedním z těch, co se točily v každé počítačové třídě a na domácích 486kách. Nehrálo se v něm, spíš se simulovalo — klikáním a čísly.

Jde o textový simulátor anglické Premier League, kde si vezmeš tým a snažíš se ho dostat na vrchol tabulky. Vybíráš si hráče, staráš se o jejich formu a morálku, nakupuješ a prodáváš. Zápasy se neodehrávají na obrazovce — vidíš jen číselné výsledky, statistiky, reporty. Přečteš si, kdo se zranil, kdo dal gól, a to je vše. Zbývá ti taktizovat na základě tabulky a zpráv.

Hraní je nudné čekání s nudným uživatelským rozhraním. Nemáš pověst, která by ti hru ovlivňovala. Menu je nepřehledné, neuvěřitelně pomalé a matoucí. Překlikáváš a překlikáváš, ale nic se pořádně nedostane pod kůži. Stavy hráčů jsou zaměnitelné, jejich jména vůbec nechceš znát — jsou to jen sloupečky s čísly. Hra ti nedá pocit kontroly ani vítězství. Zápasy se hrají v noci a ty se o tom dozvíš zprávou další den, plnou údajů, kterým stejně nerozumíš.

Že to bylo v devadesátkách populární, to se dá pochopit — byla to jednoduše první věc svého druhu, co se dala hrát na domácím počítači bez třídy nebo školení. Dnes vidíme, proč se ten koncept neuchytil. Simulace není zábava bez zpětné vazby. Bez animace, bez dramatu, bez toho, aby ti bylo jasné, co se vlastně děje.

Komu by se dnes na Premier Manager 2 dívalo? Asi jen tomu, kdo chce vidět, kde se věci začaly. Není to špatně navržené — je to jen... pusté. Nehraj to proto, abys vyhrál, hraj to proto, abys pochopil, že tuhle cestu manažerské simulace později někdo ušel lépe. Dnes máš Football Manager. Tohle je jeho dávný předchůdce, kterému schází duše.